PSYCHOSOCIÁLNÍCH

Richard Fox a Barbara Kingová tvrdí, že vůbec nepotřebujeme jednoduché a
jednoznačné řešení otázek sbíhajících se kolem konceptu kultury. Antropologie
může existovat s konceptem kultury stejně jako bez něj a rozhodnutí, čemu
dát přednost, je na každém antropologovi (Fox & King 2002). Důležité podle
mého názoru je, aby nás postmoderní diskuze nepřipoutaly „opět do křesel“,
a to ze strachu, že nejsme dostatečně reflexivní, že stejně nemůžeme přivézt
nic než hromadu poznámek, v nichž se spíše skrývá, kdo je antropolog, než
kdo je ten druhý. To pak bude antropologie skutečně existovat jen v knihách
a odborných statích, které budou vznikat za dveřmi potemnělé pracovny bez
dialogu s „těmi druhými“. Za takového stavu budou antropologové naplňovat
Geertzovu ironickou výzvu, kterou adresoval svým kolegům, když je nabádal,
aby se staly „obchodníky s úžasem“, kteří „pokoutně nabízejí neobvyklé, podomně
prodávají zvláštní“. Pokud toho nejsou mocni a přivážejí domů jen otřepané
pravdy, tak by měli raději zůstat doma (Geertz 1984: 275).
Antropologie jako obchodování s úžasem?
Kulturní show v Madangu, Papua-Nová Guinea, 2009
28