PSYCHOSOCIÁLNÍCH

fických sbírek z různých kulturních okruhů (například v Náprstkově muzeu
v Praze nebo v muzeu Brainly v Paříži) můžeme studovat artefakty, které mají
z naší perspektivy vysokou uměleckou hodnotu, ale to nutně neznamená, že
měly i v jejich původním sociokulturním kontextu stejnou uměleckou hodnotu.
Například tradiční papuánské bubny kundu jsou často uměleckými skvosty,
ale jsou primárně vyráběny pro svou funkci, nikoli estetický dojem, a
proto není v současnosti zcela výjimečné, že jsou vyrobeny z plastu. Podobně
například paleolitické malby, které známe z Altamiry nebo Lascaux, zřejmě
nevznikaly se záměrem vytvořit umělecké dílo, ale pravděpodobně v souvislosti
s náboženskými představami a praktikami (Lewis-Williams 2007).
Podle Geerta a Gerta Hofstede (2007) jsou hodnoty ústřední ideovou
složkou kultury, od které se odvíjejí všechny ostatní, a s determinující silou
prostupují sociokulturními regulativy i artefakty. Hodnoty jsou tou složkou
kultury, která má nejvyšší setrvačnost na rozdíl od sociokulturních regulativů
a artefaktů dochází k jejich změně zpravidla jen pozvolna. Pro příklad
můžeme uvést křesťanské desatero, které prochází evropskou kulturou po
staletí, aniž by se měnilo. Každá kultura je založena na jiných hodnotách.
Hodnoty můžeme definovat jako tendence dávat přednost určitým stavům
skutečnosti před jinými. Mají buď kladnou, nebo zápornou povahu, tedy jsou
buď žádoucí, nebo nežádoucí. Tak rozlišujeme čisté proti nečistému, pravdivé
proti nepravdivému, krásné proti ošklivému a podobně. Každá kultura
se vyznačuje odlišným souborem hodnot, který je v pozadí všech kulturních
prvků. Ten je pak zdrojem mezikulturních neporozumění a hlavní příčinou
selhání při interkulturní komunikaci (Průcha 2010). Když budeme například
jednat s čínským obchodníkem za účelem uzavření obchodu, musíme vzít
nezbytně v úvahu hodnoty, na nichž naše a čínská kultura stojí. Naše kultura
považuje jedince a jeho právo rozhodovat o sobě za nezadatelné. Čínská
kultura stojí na tradicích konfucianismu, v němž se rodině přisuzuje vysoká
hodnota. Proto nemůžeme interpretovat sdělení čínského obchodníka, že se
nejdříve musí poradit s rodinou, za projev nesamostatnosti, podřízenosti či
zbabělosti, nýbrž za promítnutí hodnot čínské kultury do obchodních aktivit
a chápat jej jako běžný zvyk v čínské kultuře (srov. například Nový & Schroll-
Machl 2005).
Hodnotová orientace jedince má původ v procesu enkulturace, v němž si
jedinec celoživotně osvojuje kulturu. Záleží na tom, v jaké rodině vyrůstá, v
jaké sociální vrstvě, jaké školy navštěvuje a podobně. V některých kulturách
32