PSYCHOSOCIÁLNÍCH

turní prvky sice nemusí mít rovnocenný význam, ale každý kulturní prvek
ovlivňuje jiné a jinými je ovlivňován, a to napříč všemi složkami kultury. Aby
mohla každá kultura být funkcionálně integrovaná, tíhne ke kulturnímu
konzervatismu, kterým se zajišťuje kontinuita v čase a rovnovážný stav, jež
lidem umožňují rozumět světu a predikovat budoucnost – kulturní konzervatismus
dává jedincům jakousi jistotu, že „co fungovalo v minulosti, bude fungovat
dále“ (Whiteman 1995: 33). Z historie je nicméně zřejmé, že kultury se
neustále mění, že dochází ke kulturním změnám, a to hlavně invencí, inovací
a difuzí, a to proto, že kulturní konservatismus není absolutní – lidé tvořivě
přistupují k řešení životních problémů. V tomto ohledu je kultura produktem
své vlastní historie (kontaktů kultur, invence, inovace atd.).
Pojem kultura jen nicméně kluzký a lze jej obtížně definovat. Podle Williamse
je to spolu s pojmem příroda jedno z nejhůře definovatelných slov vůbec (Williams
1976). Z pasti definice se dá uniknout tím, že se kultura zkrátka vymezí
jako to, co není příroda. Ostatně již významný představitel novokantovství
Heinrich Rickert (1863–1936) razil názor, že kultura jsou hodnoty, které se
pěstují, a příroda jen roste (Rickert 1967). Antropologové se sice neshodnou
na definici kultury, ale shodnou se, že kultura je nadbiologická a osvojuje se
učením, a nikoli genetickou nebo obecně biologickou cestou. Chce se tím
říci, že kultura není vrozená, nýbrž naučená. Neznamená to, že by nás příroda
nepředurčovala. Schopnost učit se jsme zřejmě získali během antropogeneze,
tedy v procesu biologické evoluce, ale co je obsahem učení se enkulturací,
předepisuje kultura.
V současnosti existují stovky vymezení kultury. Jen v roce 1952 jich američtí
antropologové Kroeber a Kluckhohn našli při rešerši odborné literatury na
tři sta (Kroeber & Kluckhohn 1952). První antropologickou definici kultury
podal, jak jsme již uvedli, britský antropolog Edward Burnett Tylor
(1832–1917), který pojem vymezil takto: „Kultura neboli civilizace, chápaná
ve svém nejširším etnografickém významu, je komplexní celek, který zahrnuje
znalosti, víru, umění, mravy, právo, obyčeje a všechny další schopnosti a zvyky osvojené
člověkem jako členem společnosti“ (Tylor 1871: 1). Tylor vyzdvihl pojem
kultura z německé jazykové oblasti, kde, jak jsme si ukázali, se na jeho ražbě
podíleli myslitelé jako Kant, Hegel, Herder a Klemm. Zejména dva posledně
jmenovaní přispěli k chápání kultury jako entity. Právě od Klemma, u nějž
v německé jazykové oblasti vývoj pojmu kultura k antropologickému pojetí
vrcholí, převzal Tylor kategorii kultura a přenesl ji do antropologie. Dokla-
22