PSYCHOSOCIÁLNÍCH

nizováním věcí“ a na straně druhé je „organizována věcmi“ (Miller 1994). V
prvním případě hovoříme o strukturách, systémech pravidel organizujících
třídy věcí a jevů. Příkladem je interpretace masek, kterou provedl francouzský
antropolog Claude Lévi-Strauss (1908–2009), který se proslavil strukturální
analýzou mýtů. Při analýze mýtů se nesoustředil na vysvětlování
událostí, o nichž mýty vyprávějí, ale tvrdil, že „…skutečnými konstitutivními
jednotkami mýtu nejsou izolované vztahy, ale soubory vztahů, a že právě ve
formě kombinací těchto souborů získávají konstitutivní jednotky významovou
funkci“ (Lévi-Strauss 2000: 221). Mýty jsou výrazem nevědomé univerzální
logiky lidské mysli, která je založena na principu logických opozicí – prvek
v systému nenese význam sám o sobě, získává jej opozicí k jiným prvkům v
systému. Lidská mysl pak umožňuje vytvořit logicky koherentní univerzum
– mýty překonávají zjevnou nesourodost reálného světa a to je také jejich
hlavní funkce (srov. Kanovský 2001). Přírodní národy tedy nevykazují inferiorní
prelogické myšlení, jak kdysi tvrdil francouzský antropolog Lucien
Lévy-Bruhl (1857–1939) (Lévy-Bruhl 1999), protože příslušníci všech kultur
disponují stejnou nevědomou logikou myšlení, kterou pouze uplatňují
na odlišné třídy věcí a jevů. Lévi-Strauss na detailní analýze masek z pobřeží
kanadského severozápadu ukázal, jak jsou masky úzce svázány s mytologiemi
tohoto kulturního okruhu. Vyšel z předpokladu, že „masky stejně jako mýty
nelze vysvětlovat jako oddělené objekty samy o sobě a samy sebou“ (Lévi-Strauss
1996: 42). Ukazuje, že masky používané indiány severozápadního pobřeží
Kanady jsou ztělesněním lokálních mýtů a podléhají stejným pravidlům
transformace a inverze. Sleduje, jak se proměňují masky a jejich interpretace
u jednotlivých kmenů v lokalitě, a to v souladu s transformacemi mýtů, které
jednotlivé masky ztělesňují. Dokázal, že jsou všechny jím studované masky
vzájemně propojeny řadami transformací (Lévi-Strauss 1996).
Francouzský filozof Michel Foucault (1926–1984) věnoval pozornost „organizování
věcí“. Ve stěžejní práci Les motes et les choses (Slova a věci, 1966)
sledoval proměny vědění v Evropě od 16. století. Epistémé 16. století bylo
založeno na principu podobnosti (zvláště v jejích formách konvenience,
emulace, analogie a sympatie). V tomto epistémé bylo vědění hledáním
podobností. Věci a slova byly svázány podobností, spojení označujícího
(slovo) s označovaným (věci) nebylo arbitrární, ale zakládalo se na hluboké
souvztažnosti slov a věcí. Výrazem takového chápání světa je encyklopedické
dílo De occulta philosophia (Okultní filozofie, 1531–1533) od Heinricha
43