PSYCHOSOCIÁLNÍCH

vat, určit a interpretovat. Vzhledem k těmto omezením nelze o evoluci člověka
cokoli jednoznačně říci. Vyhynulé formy předků dnešních lidoopů a lidí žili
již ve třetihorách, a to již v eocénu (53–36 mil. let). Důležitou událostí se stalo
oddělení evolučních linií vedoucích na jedné straně k současným lidoopům
(šimpanzi, gorily a orangutani) a k moderním lidem na straně druhé. K této
události došlo na konci třetihor v miocénu (25–5,3 mil. let). Podle současných
poznatků se tyto linie oddělily před osmi až šesti miliony lety. Samotná evoluce
hominidů k současnému člověku se pravděpodobně odehrála ve třech
hlavních fázích, které jsou reprezentovány třemi rody hominidů: Ardipithecus
(rozhodující je pravděpodobně druh Ardipithecus ramidus), Australopithecus
(rozhodující jsou pravděpodobně druhy: Australopithecus anamensis, Australopithecus
afarensis, Australopithecus africanus, Australopithecus garhi) a Homo
(rozhodující jsou pravděpodobně druhy: Homo habilis, Homo ergaster, Homo
erectus, Homo heidelbergensis, Homo neanderthalensis a Homo sapiens). Vzhledem
k omezenému prostoru se v následujícím omezíme pouze na některé
klíčové momenty antropogeneze.
Nejstarším předlidským rodem byl Ardipithecus. V současnosti se do rodu
Ardipithecus řadí dva druhy – Ardipithecus kadabba a Ardipithecus ramidus.
Ardipitékové byli tvorové, kteří se pohybovali v korunách stromů
kvadrupédně (po čtyřech), ale dokázali se již po zemi pohybovat i bipédně.
Omnivorní (všežraví) ardipitékové obývali lesnaté oblasti východní Afriky
v období 5,6–4,4 mil. let. Druhým předlidským rodem je Austhralopithecus,
který se pravděpodobně derivoval z některého druhu ardipitéků (snad Ardipithecus
ramidus). Australopitékové se již pohybovali bipédně a neobývali
pouze lesnaté prostředí, ale adaptovali se na prostředí afrických lesostepí
a na rozmanité druhy stravy. V odborné literatuře se občas odlišuje mezi
robustními a gracilními australopitéky. Mezi robustními a gracilními australopitéky
je ovšem jen tenká hranice, protože například některé druhy tzv.
gracilních australopitéků vykazují znaky robustních australopitéků. Je tedy
vůbec otázka, zda je toto rozlišování relevantní. Pokud odlišení přijmeme,
pak platí, že se robustní australopitékové (např. Austhralopithecus robustus,
Australopithecus aethiopitcus) specializovali na tuhé zdroje potravy, o čemž
svědčí mohutné žvýkací zuby a příslušné tělesné struktury. Robustní australopitékové
zřejmě představují slepou uličku evoluce, z níž nepokračovala další
evoluce hominidů. Důležité evoluční ohnisko pravděpodobně představují
archaičtí australopitékové, a to s největší pravděpodobností okruh tzv. gracil-
11