PSYCHOSOCIÁLNÍCH

(vlastnosti) bylin. Fysis se zde rozumí vlastnosti jako výsledky růstu. Současně
však v řecké tradici nese slovo fysis významy procesu vznikání, povstávání
zrození a růstu jednotlivé věci. V počátku tedy slovo fysis označuje proces
růstu a stav jako výsledek růstu. Nemá povahu abstraktní ideje přírody. Tou
se stane až vlivem sofistů a sokratovské filozofie, kteří pojmem fysis souhrnně
označovali předmět zájmu předsokratovských filozofů, kteří usilovali o rozkrytí
příčin věcí a jejich vlastností (srov. Hadot 2010). V následujícím vývoji
došlo ke košatění významu fysis a jeho proměnám, ale ve vztahu k pojmu kultura
je rozhodující moment vzniku abstraktní ideje přírody (fysis) u sofistů a
v sokratovské filozofii.
Jestliže Cicero přeložil péči o duši jako cultura, pak zvolil slovo, které se etymologicky
vztahuje k zemědělskému obstarávání půdy, k pěstování. Pojem
kultura zde úzce rezonuje se vzděláváním jako rozvíjením přirozených vloh. V
tomto smyslu zachází s pojmem kultura také Immanuel Kant (1724–1804),
když píše o kultuře „schopnosti“ či „přirozené vlohy“. K odluce pojmů kultura
a vzdělání došlo v 18. století, a to zvláště v díle Georga Wilhelma Hegela
(1770–1831) a později Wilhelma von Humboldta (1767–1835). Humboldt
v této souvislosti konstatoval, že „…když v naší řeči řekneme ‚vzdělání‘, míníme
tím něco vyššího a zároveň niternějšího, totiž způsob smýšlení, který se z poznání
a pocitu celkového duchovního a mravního úsilí harmonicky rozlévá na citovost a
charakter“ (cit. Gadamer, 2010: 27). Johann Gottfried Herder (1744–1803)
v díle Ideen zur Philosophie der Geschichte der Menschheit (Ideje k filozofii
dějin lidstva, 1784–1791 [4 sv.]) připravil půdu pro antropologické pojetí
kultury jako entity. V uvedeném díle Herder zdůraznil roli výchovy a závislost
jedince na společnosti. Dosud se kultura chápala jako aktivita jedince, ale
Herder vyzdvihl roli společnosti při formování jedince: „Ač se člověk rád domnívá,
že všechno vytváří sám ze sebe, přece závisí vývoj jeho schopností na ostatních“
(Herder 1941: 158 [1841: 286]). Kultura není v tomto herderovském
pojetí individuální, ale nadindividuální proces. Herder tím dal základní ražbu
chápání procesu, který se bude později označovat pojmem enkulturace. Tvrdí
totiž, že člověk se rodí nehotový a jeho druhý zrod nazývá kulturou (orig. die
Cultur) nebo osvětou (orig. die Aufklärung), přičemž mezi oběma pojmy nevede
ostrou hranici. Z toho vyplývá pro Herdera závažný důsledek: neexistují
národy bez kultury. Všude na světě si lidé osvojují určitý způsob života výchovou
a lidské vzdělání „...není nic než tradice výchovy k nějaké formě lidského
štěstí a lidského způsobu života“ (Herder 1941: 161 [1841: 290]). Národy se
19