PSYCHOSOCIÁLNÍCH

k evoluci kultury v antropologii. Rozlišili v něm obecnou a specifickou evoluci,
které chápou jako dva různé aspekty téhož procesu celkové evoluce (orig.
total evolution). Specifická evoluce je proces, při němž dochází jak k diverzifikaci
a specializaci kultur, tak jejich konvergenci, a to v důsledku kulturní
adaptace na rozmanité ekosystémy a vzájemného kontaktu kultur. Koncept
obecné evoluce jen konstatuje „přechod od nižší k vyšší transformaci energie,
od nižších k vyšším úrovním integrace, od nízké k vyšší všeobecné adaptabilitě“
(Sahlins & Service 1960: 38). Je to zkrátka nárůst komplexity a účinnosti kultur,
aniž se v koncepci obecné evoluce stanovují její nutná stadia a pořadí, jak
to činili představitelé evolucionismu.
Na evoluci kultury můžeme pohlížet tak, že se odehrává v dílčích kulturních
změnách. Pojem kulturní změny v kulturní antropologii slouží k označení
různých druhů změn kulturních prvků, a to na úrovni idejí, sociokulturních
regulativů i artefaktů. V antropologii se rozlišují dva základní typy kulturní
změny: endogenní a exogenní. V případě endogenní kulturní změny dochází
ke vzniku nového kulturního prvku invencí nebo k jeho proměně inovací či
reinterpretací uvnitř dané kultury. Typickými ukázkami vzniku kulturního
prvku invencí jsou vynálezy jako kolo, papír, hromosvod, lodní šroub, brýle,
počítač, otvírák na víno a podobně. Některé stejné kulturní prvky mohou
vznikat nezávisle na sobě na více místech a v různých obdobích, jako tomu
bylo v případě vynálezu knihtisku (Čína, Korea a Evropa). Reinterpretaci kulturního
prvku můžeme přiblížit pomocí jedné scény z filmu Seven Years in Tibet
(Sedm let v Tibetu, 1997, režie Jean-Jacques Annaud), kde se hlavní hrdina
na tržišti setká s používáním lední brusle ke krájení masa. Může docházet
také k revitalizaci kulturních prvků. Příkladem může být stoupající popularita
nápoje Kofola v České republice. Exogenní kulturní změna je vyvolána faktory,
které jsou vně kultury, v níž se odehrává. Příkladem je difuze kulturních prvků
– prvek jedné kultury je přejat jinou kulturou. Kulturní prvky mohou migrovat
spolu s populacemi, jako se to stalo zřejmě v případě šíření zemědělství z
Blízkého východu do Evropy. Zvláštním případem exogenní kulturní změny je
akulturace, k níž dochází v důsledku přímého a nepřerušeného kontaktu dvou
a více kultur (srov. Herskovits 1997). Působení kultur může být obousměrné,
pak dochází k vzájemnému ovlivňování kulturních prvků kultur v kontaktu.
Případně může být vliv jednostranný, v jehož důsledku probíhá asimilace
s dominantní kulturou. Při akulturaci dochází k difuzi kulturních prvků, a
proto Herskovits označuje akulturaci jako „probíhající kulturní přenos“ a di-
65