PSYCHOSOCIÁLNÍCH

lidé sdílejí všechny hodnoty, protože jejich společnost není stratifikovaná a
neexistují významné statusové rozdíly mezi lidmi. S takovou konstelací se
Evropané typicky setkávali v kulturách preliterárních společností. Pro účely
tohoto výkladu si můžeme vypůjčit rozlišení mezi mechanickou a organickou
solidaritu, které vypracoval francouzský sociolog Émile Durkheim (1858–
1917). Ve společnostech integrovaných mechanickou solidaritou existuje
silný smysl pro kolektivní vědomí. Mechanická solidarita dosahuje maxima
ve společnostech, v nichž se kolektivní vědomí překrývá s individuálním
vědomím. Ve společnostech integrovaných organickou solidaritou je rozvinutý
systém dělby práce a smysl pro individuální jedinečnost (Durkheim
2004). Lze předpokládat, že ve společnosti, kde existuje mechanická solidarita,
bude tendence ke sdílení celého repertoáru hodnot všemi příslušníky
kultury. Ve společnostech vyznačujících se organickou solidaritou bude tendence
k individualizaci hodnotové orientace, a to na základě postavení jedince
ve společnosti.
Americký kulturní antropolog William Durham rozlišil primární a sekundární
hodnoty (Durham 1991). Darwinisticky orientovaný Durham tvrdí, že se
evoluce kultury odehrává kulturním výběrem primárních a sekundárních
hodnot. Primární hodnoty vznikají v průběhu ontogeneze a mají povahu hodnotících
pocitů (příjemné – nepříjemné, dobré – nedobré). Sekundární hodnoty
nevznikají v důsledku individuální zkušenosti, ale zakládají se na kolektivní
zkušenosti a formují se v průběhu historie kultury. Durham zdůrazňuje,
že kultura obsahuje široký repertoár možných alternativ hodnot a vzorů pro
chování, podle kterých se buď aktuálně, nebo potenciálně řídí naše vlastní
chování. Kulturní selekce se provádí rozhodováním jedinců o dostupných alternativách.
Rozhodnutí může nastat jak svobodnou volbou, tak vnucením
(přinucením, manipulací, silou, autoritou). V každém případě se modifikace
kulturních systémů uskutečňuje hodnotově orientovaným rozhodováním
jedinců o alternativách, a to buď svobodnou volbou, nebo vnucením (viz též
Soukup 2010). Durhamův model evoluce kultury ukazuje, že hodnoty prostupují
všemi strukturálními úrovněmi kultury a odhaluje jejich nadindividuální
povahu. Kulturní změny hodnot jsou podle Durhamova modelu výsledkem
jak svobodného rozhodování jedinců, tak jejich přinucením k určitému rozhodnutí
spíše než k jinému.
Všechny typy idejí mají společného jmenovatele, kterým je význam. Ovšem
nejen symboly, znaky a hodnoty nesou významy. Významem se rozumí kul-
33