PSYCHOSOCIÁLNÍCH

která také rozhodujícím způsobem determinuje lidské myšlení a prožívání.
Každá kultura představuje unikátní soubor idejí, sociokulturních regulativů
a artefaktů, který je srozumitelný pouze ve svém vlastním kontextu. Na světě
existuje fascinující kulturní rozmanitost, kterou se antropologové snaží svým
badatelským úsilím vysvětlit, současně studují konkrétní kultury s cílem jim
porozumět. Vysvětlení a porozumění jsou dva hlavní antropologické přístupy,
které mají svůj původ v novokantovství. Vysvětlení operuje s kauzálními vztahy,
které vyplývají z obecných zákonů. Porozumění spočívá v uchopení jednotlivostí
v souvislosti a jejich vlastním smyslu a významu. V antropologii se
tyto dva přístupy označují jako etický a emický. Rozlišení emického a etického
přístupu poprvé zavedl lingvista Kenneth Pike (1912–2000). Na Pikovo
dílo (1954) navázal a široce jej diskutoval americký kulturní antropolog
Marvin Harris (1927–2001). V Harissově pojetí (2001) výzkumník při
emickém přístupu postupuje tak, že se učí pravidlům a kategoriím studované
kultury z perspektivy příslušníků dané kultury. Při etickém přístupu pracuje
s pomocí předem daných vědeckých konceptů a měřítek (kalorie, porodnost,
úmrtnost a podobně), a to bez ohledu na perspektivu příslušníků zkoumané
kultury. Jeho podstatou je tedy předpoklad objektivity vědeckých konceptů.
Oba přístupy přinášejí rozdílná data. Emickým přístupem získáme data,
která nám umožňují porozumět kultuře jako jedinečné a neopakovatelné
konfiguraci idejí, sociokulturních regulativů a artefaktů. Emický přístup ve
svém důsledku podporuje antropologickou doktrínu kulturního relativismu a
fakticky znemožňuje jakoukoli komparativní analýzu. Naopak etický přístup
přináší data, která se mohou stát podkladem následné komparace s jinými
kulturami. Takový přístup umožňuje budovat typologie a vysvětlovat kulturu.
Jakkoli je antropologie komparativní disciplína, není hodnotící. Uznání
unikátnosti každé kultury totiž vede k závěru, že žádná kultura není lepší
nebo horší než jiná. Antropologové proto nebudují žádné hierarchie kultur,
protože by to nutně znamenalo etnocentrické uplatnění hodnot jejich vlastní
kultury při posuzování jiných kultur.
Každý člověk je v určitém ohledu výjimečný, protože jeho osobnost je výsledkem
souhry unikátních biologických daností a kulturních podmínek. Antropologové
nevěnují pozornost studiu samotné osobnosti, to je doménou
psychologie. Využívají ovšem poznatků a metod psychologie při výzkumu
osobnosti a kultury a zajímají se o procesy formování osobnosti v procesech
enkulturace a socializace. Antropologové si uvědomují, že žádná lidská
7