PSYCHOSOCIÁLNÍCH

tvrdí, že žádná část kultury není přímým
výsledkem působení genů nebo jiných biologických
vlivů. Dokladem pro kulturní
determinismus je skutečnost, že lidé jsou
schopni ovládnout některé instinkty a instinktivní
puzení; jak psal Scheler, člověk
je jediné zvíře schopné říci „ne“ (Scheler
1968). První důkazy ve prospěch kulturního
determinismu přinesla ze svých výzkumů
americká kulturní antropoložka Margaret
Meadová (1901–1978), která uskutečnila
řadu výzkumů v Tichomoří. Svůj nejslavnější
Margaret Meadová
výzkum, kterým podpořila doktrínu kulturního
determinismu, realizovala v souostroví Samoa, kde se předmětem jejího
výzkumu stalo období dospívání. Na skupině samojských dívek zjišťovala,
zda má období dospívání jiný průběh na Samoi a ve Spojených státech. Zajímalo
ji, zda je i na Samoi dospívání nutně obdobím krizí a konfliktů. To by
znamenalo, že univerzální průběh dospívání je vyvolán biologickými faktory
dospívajícího organismu. Pokud by však byl průběh dospívání ve dvou srovnávaných
kulturách odlišný, pak by to vedlo k závěru, že je období dospívání
determinováno kulturou. Výsledky výzkumu Meadová shrnula v antropologickém
bestseleru Coming of Age in Samoa (Dospívání na Samoi, 1928), ve
kterém tvrdí, že průběh dospívání je kulturně determinován. Zjistila totiž,
že dospívání na Samoi „nebylo obdobím krizí a stresů, ale dobou spořádaného
rozvíjení soustavy pomalu dozrávajících zájmů a činností“ (Mead 1928: 234).
Meadová tedy přišla s odpovědí, že adolescence není nutně obdobím stresů,
krizí a napětí, a pokud ano, můžeme jejich příčiny připsat kulturním podmínkám,
zejména stylům výchovy. Výsledky výzkumu jí tak přivedly ke kritice
amerického stylu výchovy, který vede k problémům v dospívání, z nichž
mohou plynout i jiné nepříjemné důsledky v dalším životě.
Podstatnou část svého vědeckého zájmu věnovala otázkám kulturní determinace,
kterou zkoumala hlavně s ohledem na utváření genderu, vzorce výchovy
a podoby dospívání. Především na tyto otázky se orientovala během výzkumů
uskutečněných v Polynésii a Melanésii. Svým dílem otevřela otázku výchovy
a její ústřední myšlenkou je názor, že rozdíly mezi kulturami jsou důsledkem
různých stylů výchovy, jimiž se dítě přetváří v dospělého člena společnosti.
52