PSYCHOSOCIÁLNÍCH

Postmoderní antropologie
V rámci postmoderní antropologie dochází k ostré kritice klasické antropologie a dekonstrukci
klíčových konceptů i klasických děl. Postmoderní antropologie dostala impulz zejména z francouzského
filozofického myšlení, a to především z děl Michela Foucaulta, Rolanda Barthese,
Jacquese Derridy a Jeana-Françoise Lyotarda. Podle francouzského filozofa Jeana-Françoise Lyotarda
došlo v postmoderně k selhání metanarativních příběhů, které legitimizují sociální a kulturní
řád. Antropologie se ocitla v této „postmoderní situaci“ – selhaly metanarativní příběhy
legitimizující antropologii jako objektivní vědu o „těch druhých“. Představitelé postmoderní antropologie
provádějí dekonstrukci kategorií „antropolog“, „informátor“, „terénní výzkum“, „my
a oni“ i samotného konceptu „kultura“. Antropologové ztrácejí roli „kulturního hrdiny“, který
kdesi v nebezpečné exotické zemi zkoumá „svět divochů“, proměňuje se role informátora a antropologa.
Antropolog ztrácí mocenskou pozici vůči zkoumané komunitě. Dá se obrazně říci, že
„ti druzí“ čtou antropologovi přes rameno jeho zápisky. Antropologovým úkolem v terénu je reflektovat
vlastní situovanost, povahu interakcí s místní komunitou a jeho vlivy na ni. Postmoderní
antropologii můžeme charakterizovat slovním spojením „krize reprezentace“, která se projevila
například sborníkem Writing Culture (Psaná kultura, 1986), složeným z příspěvků z konference
v Santa Fe (1984). Texty pokračují ve směru, který otevřel Clifford Geertz, ale jsou radikálnější.
Autoři příspěvků podrobili kritice klasické antropologické práce a prohlásili, že antropologové
jsou v prvé řadě autory „literatury“. Rozborem klasických děl dokazují, jak při psaní antropologové
používali literárních metod a triků. Cílem autorů sborníku je pak zavedení literárního
vědomí do antropologické praxe. Napříště je úkolem antropologie hledat cesty, jak mohou být
etnografie psány i čteny. Antropologie se má stát experimentováním s textem, které má provádět
čtenář i autor. Stephen A. Tyler definoval postmoderní etnografii jako „součinně vyvinutý text skládající
se z fragmentů diskurzu a zamýšlený k tomu, aby vyvolal v mysli čtenáře i autora přízrak
možného světa smysluplné reality, a tak podnítil estetické splynutí, které bude mít terapeutický účinek“
(Tyler 1986: 125).
významná představitelé
klíčové koncepty
James Clifford (narozen 1945), Vincent
Crapanzano (narozen 1939), Johannes Fabian
(narozen 1937), George Marcus (narozen
1946), Paul Rabinow (narozen 1944), Renato
Rosaldo (narozen 1941), Stephen A. Tyler
(narozen 1932).
dekonstrukce, modernismus, modernita, postkolonialismus,
postmodernismus, reflexivita,
relativismus.
zásadní díla
James Clifford – George Marcus: Writing Culture (Psaná kultura, 1986).
Vincent Crapanzano: Hermes’ dilemma and Hamlet’s desire (Hermovo dilema a Hamletova
touha, 1992).
George Marcus – Michael Fischer: Anthropology as Cultural Critique (Antropologie jako
kulturní kritika, 1986).
Paul Rabinow: Reflections on Fieldwork in Morocco (Poznámky o výzkumu v Maroku, 1977).
Renato Rosaldo: Culture and Truth (Kultura a pravda, 1989).
terénní výzkumy
George Marcus – Tonga
Paul Rabinow – Maroko, Island, Spojené státy, Francie
Renato Rosaldo – Filipíny (Ilongoti)
87