PSYCHOSOCIÁLNÍCH

Metody kulturní antropologie
Každá disciplína má svá obchodní tajemství. „Obchodním tajemstvím“ antropologie
je terénní výzkum metodou zúčastněného pozorování. Definovat ji
můžeme jako kvalitativní metodu spočívající v nezprostředkované zkušenosti
výzkumníka se životem ve studované kultuře. Poprvé ji popsal britský sociální
antropolog polského původu Bronislaw Malinowski (1884 – 1942) v díle
Argonauts of the Western Pacific (Argonauti západního Pacifiku, 1922). Má
vlastní terénní zkušenost mě přesvědčila, že zúčastněné pozorování je asi to
nejúnavnější, co můžete zažít. Dlouhé hodiny se nic neděje, a když se konečně
začne něco dít, tak nevíte, co máte dělat dřív. Zapisovat si, ptát se, bez dechu
se dívat, dělat fotografie? A pak je po všem a vy začínáte litovat, co všechno
asi uniklo vaší pozornosti.
Když se kulturní antropologie v 19. století etablovala jako samostatná
společenskovědní disciplína, vyhradila si výzkum takzvaných preliterárních
společností. Dělba práce mezi společenskými vědami byla jednoznačná.
Zbývající tradiční společenské vědy, tedy sociologie, ekonomie, politologie a
historie, se zabývaly různými aspekty západní společnosti a kultury (Wallerstein
1998). Na výzkum oblastí, které se etnocentricky označovaly jako Orient,
se zaměřila orientalistika, která studovala jedním diskursem tak rozdílné
společnosti, jako byl například Egypt a Indie (Said 2006). Na antropologii tak
zůstalo teritorium obývané preliterárními společnostmi. Antropologové sice
zpočátku pracovali v teple pracovny a knihovny a čerpali ze zpráv misionářů,
koloniálních úředníků, cestovatelů a dobrodruhů, na konci 19. století však
vyrazili na první antropologické expedice. Památnou je výprava do Torresovy
úžiny v roce 1898, kterou vedl britský sociální antropolog Alfred Cort Haddon
(1855–1940). Antropologové byli nuceni cestovat do vzdálených krajin,
kde se nacházel jejich předmět vědeckého zájmu. Tradiční antropologická
práce tak byla spojena s náročnými a nebezpečnými cestami do vzdálených,
exotických lokalit a antropologové mohli být „obchodníky s úžasem“.
Standardní fáze antropologického výzkumu jsou následující:
1. Výběr výzkumného tématu a volba lokality, kde bude výzkum probíhat.
V této fázi probíhá teoretická příprava, v jejímž rámci antropolog studuje
dostupnou odbornou literaturu k tématu a podstupuje jazykovou
přípravu, pokud jsou k dispozici vhodné materiály.
2. Volba výzkumné strategie. Antropolog v této fázi zpravidla formuluje pracovní
hypotézy, vybere vhodné metody a připraví design celého výzkum-
68