PSYCHOSOCIÁLNÍCH

člověka (viz například Klein & Edgar 2002, Marks 2006). Existují i teoretické
přístupy, jako je například evoluční psychologie, které předpokládají, že kultura
je biologickou adaptací na podmínky prostředí, ve kterém žili hominidé
v paleolitu. Podle představitelů evoluční psychologie je lidská mysl výsledkem
selekčních tlaků z období paleolitu a naše moderní lebky proto ukrývají mysl
doby kamenné (pro přehled Soukup 2010).
Podle dostupných údajů je zřejmé, že kultury překročily hranici čisté adaptivnosti
a nejsou nepochybně ani jen pouhou adaptací. Ve prospěch evoluční
psychologie a dalších podobných směrů hovoří fakt, že vznik kulturní rozmanitosti
je spojen až s obdobím mladšího paleolitu, kdy již existoval moderní
Homo sapiens. Kultury různých lidských populací se začaly lišit až
relativně pozdě v dějinách. Evoluční psychologové se proto domnívají, že pod
skořápkou rozmanitosti se skrývá vždy stejný design, který označují pojmem
metakultura a který vznikl procesem biologické evoluce a zrcadlí lidskou
přirozenost. Tyto teoretické přístupy vycházejí z předpokladu, že genetické
faktory významně determinují lidské chování a prožívání. S těmito evolučními
vysvětleními rezonuje teorie hloubkových struktur (orig. deep structure; též
d-struktura), kterou formuloval americký lingvista Noam Chomsky (narozen
1928). Chomsky je toho názoru, že lidská mysl disponuje vrozeným jazykovým
orgánem. S jeho pomocí si děti automaticky osvojují jazyk, pokud jsou
mu vystaveny. Jednotlivé jazyky se liší pouze svými povrchovými strukturami,
jako je například pořádek slov ve větě. Děti vystavené mluvenému jazyku v
běžných sociálních interakcích (sledování televize nestačí) abstrahují pravidla,
jimiž se konkrétní jazyk řídí, a to díky vrozené univerzální gramatice, která
dítěti umožňuje identifikovat jazykové univerzálie (slovesa, podstatná jména
a podobně) a nalézt pravidla, kterými se řídí jazyk jejich rodičů a osvojit si jej.
Vrozené předpoklady pro osvojení jazyka dětem umožňují naučit se jazyku se
zázračnou rychlostí (Chomsky 1966). Chomsky sám odmítá dávat svou teorii
do souvislosti s teorií biologické evoluce. Tento krok učinil kognitivní vědec a
lingvista Stephen Pinker (narozen 1954), který jazyk označil za instinkt, jenž
vznikl v průběhu evoluce. Chce tím říci, „…že lidé vědí jak mluvit víceméně v
tomtéž smyslu, jako pavouci vědí, jak spřádat sítě“ (Pinker 2009: 17).
Ve 20. století se antropologie profilovala jako disciplína, která vychází z doktríny
kulturního determinismu a k jejím základním premisám patří, že se lidé
rodí jako nepopsaný list a formují je faktory prostředí a vlastní zkušenost.
Současná antropologie ovšem biologický determinismus zcela neodmítá, jen
51