PSYCHOSOCIÁLNÍCH
antropologie v psychosociálnÃch vÄdách - Pražská vysoká Å¡kola ...
antropologie v psychosociálnÃch vÄdách - Pražská vysoká Å¡kola ...
- No tags were found...
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Kultura jako entita<br />
Hlavní impulsy dostalo současné antropologické myšlení z protichůdných<br />
myšlenkových proudů – z osvícenství a romantiky. Osvícenství kladlo důraz na<br />
racionální složku člověka. Rozum měl být úběžníkem všech sociokulturních<br />
fenoménů, měl se stát nástrojem ovládnutí přírody i řízení společnosti. Rozum<br />
vedl k „odkouzlení světa“, jak výsledek dějinného procesu zavrhování<br />
„všech magických prostředků blaženosti“ označil významný německý sociolog<br />
Max Weber (Weber 1997: 246). Romantika, která je vymezena obdobím<br />
přelomu 18. a 19. století, měla naopak pochopení pro vše zvláštní. Smyslem<br />
romantiky bylo opětovně „zakouzlit svět“ (Horyna 2005). Navíc romantika<br />
připisovala samostatnou hodnotu všemu starému, původnímu, úsvitu dějin,<br />
mýtům, starým písním, moudrosti dávnověku a podobně. Představovala tedy<br />
kontrakulturu osvícenství. Tím připravila půdu pro zrod antropologie, neboť<br />
připisovala minulým obdobím vlastní hodnotu (Gadamer 2010). Z těchto<br />
dvou zdrojů se zrodilo současné antropologické myšlení. Osvícenství dalo antropologii<br />
touhu po uplatnění rozumu při vědeckém poznávání. Romantika<br />
dodala antropologii zájem o všechno zvláštní a různorodé.<br />
Antropologové, na rozdíl od filozofického pojetí kultury, zahrnují do kategorie<br />
kultury nejen škálu pozitivních hodnot jako vzdělání, dokonalé poznání<br />
a podobně, ale všechny třídy věcí a jevů, které vytvářejí příslušníci určité<br />
společnosti. Kulturou se v kontextu antropologie rozumí systém idejí, sociokulturních<br />
regulativů a artefaktů, jež jsou sdíleny a předávány členy<br />
určité společnosti, a který nutí příslušníky této společnosti myslet, jednat<br />
a zaopatřovat se určitým způsobem. Hlavními složkami kultury jsou tedy<br />
ideje, sociokulturní regulativy a artefakty. Do ideové složky kultury patří sdílené<br />
myšlenky, hodnoty, symboly, významy a podobně. Sociokulturními regulativy<br />
se rozumí různé typy norem, které stimulují, řídí a usměrňují chování<br />
lidí. Základními typy sociokulturních regulativů jsou obyčeje, mravy, zákony<br />
a tabu. Artefaktem se rozumí hmotný produkt záměrné lidské činnosti.<br />
Ústřední složkou kultury jsou ovšem ideje, které prostupují jak sociokulturními<br />
regulativy, tak artefakty.<br />
Nejde jen o to, že kultura se skládá z idejí, artefaktů a sociokulturních regulativů<br />
a artefaktů, ale kultura je integrovaný celek zahrnující ideologickou, normativní<br />
a technologickou složku. Chce se tím říci, že kultura není náhodným<br />
souborem kulturních prvků, ale je funkcionálně integrovaná. Jednotlivé kul-<br />
21