PSYCHOSOCIÁLNÍCH

morodých kultur na celém světě. Ve jménu údajných univerzálních hodnot
podlehli Evropané domnělému volání svého civilizačního poslání, které již
na počátku novověku vedlo k masovému zabíjení amerických indiánů. Jejich
obráncem se tehdy stal dominikánský mnich Bartolomé de las Casas (1484–
1566), který byl očitým svědkem jejich masakrování. Před španělským králem
se tehdy bral za jejich práva ve sporu, který s ním vedl Juan Ginés de Sepulveda
(1490–1573). Ten zastával názor, že Španělská koruna má právo šířit
křesťanství a další civilizační hodnoty násilím (Las Casas 1954). Přestože Sepulveda
se svými argumenty tehdy neobstál, od novověku až po současnost euroamerická
civilizace kráčí v jeho ideových šlépějích (Wallerstein 2008). Antropologie
je jedním z produktů mocenské expanze Západu, která nepřetržitě
probíhá od počátku novověku. Antropologové se stali součástí koloniálních
situací, kooperovali s koloniálními vládami, kterým mnohdy pomáhali svými
zprávami, a využívali mocenské pozice vůči těmi, které zkoumali. To v době
po rozpadu koloniální soustavy vedlo k rozvoji reflexivity oboru a rozboru
koloniálních situací (Asad 1973, Stocking 1991). Proměna oboru však byla
vyvolána především změnou vnějších okolností. Jak napsal britský antropolog
a filozof českého původu Ernst Gellner (1925–1995): „Svět se změnil. Koloniální
systém byl nakonec demontován, a proto už neposkytoval ohromný zásobník
poměrně izolovaných a chráněných, ale bezpečně přístupných exotických kultur.
Následnické státy byly často zaměřeny na ideologie, které si dělaly předčasný
úsudek o etnografickém bádání, a proto chovaly podezření k cizím badatelům,
kteří mohli objevit něco jiného a oznámit to“ (Gellner 2005: 152).
Po dosavadním rozboru antropologického pojetí kultury můžeme zopakovat
její definici: systém idejí, sociokulturních regulativů a artefaktů, které jsou
sdíleny a předávány členy určité společnosti, a který nutí příslušníky této
společnosti myslet, jednat a zaopatřovat se určitým způsobem. Do morfologie
kultury tedy patří tři základní typy kulturních prvků: artefakty, sociokulturní
regulativy a artefakty. Kultura má pět základních atributů: je naučená,
sdílená, integrovaná, založená na symbolech a je historická. V posledních desetiletích
se však vedou intenzivní debaty o pojmu kultura jako takovém, jeho
povaze, postavení a budoucnosti v antropologii. Tvrdí se, že pojem kultura je
emickou kategorií Západu a jejím používáním se antropologové dopouštějí
„hříchu“ etnocentrismu. Kultura je v očích některých antropologů jen fikce,
emický konstrukt vytvořený antropologem a založený na nerovnocenném
vztahu mezi antropologem a studovanou „kulturou“.
24