SBORNÍK Státního okresního archivu Přerov - Zemský archiv v Opavě

matické metody spočívala v její neúčinnosti pro moderní jazyky, nevykazovala
žádné výsledky a setkávala se s nezájmem žáků. V neprospěch přímé
metody hovoří omezenost slovní zásoby a mechaničnost osvojování. Místo
jednotlivých vět bylo třeba zaměřit se na souvislejší články, místo gramatiky
na začátku je lepší začít cvičením výslovnosti. Důraz by měl být
kladen i na konverzaci, která je nutná hned od prvních lekcí.
Pro potřeby výuky jazyků za první republiky došlo ke sloučení obou
metod. Podle Kádnera „.bylo vskutku extrémem, když mnozí didaktikové
hned od první hodiny chtěli užívati výlučně jen jazyka cizího a než by si
vypomohli mateřštinou, raději napodobili posunky hluchoněmých, hřešíce
tak proti kardinální zásadě: vycházej od známého! Bylo extrémem, když se
myslilo a čekalo, že žák dospěje sám nějakou tajemnou a nevědomou indukcí
k pravidlům gramatickým z nepřehledného onoho množství jazykových
fakt.“ 31
Nabízím srovnání s dnešními metodami, kdy užívání neverbálního vyjadřování
patří k základům výuky cizích jazyků. Tyto metody jsou dnes velmi
často upřednostňovány právě proto, že omezují mateřský jazyk na minimum
a přinášejí maximální využití cizího jazyka. Přitom se vychází z toho,
že student z posunků, pantomimy či učitelova hraní pochopí význam, a tedy
není nutné použít mateřský jazyk.
Cílem výuky moderních jazyků na středních školách první republiky
nebylo dokonalé zvládnutí cizího jazyka. To bylo ponecháno soukromým
hodinám. Pokud jde o výslovnost, požadovalo se pouhé přiblížení se
k výslovnosti rodilého mluvčího. Výuka se oživovala zpíváním cizích textů,
hrami. Hned se mělo přecházet k mluvení na základě odpovědi na otázky
k textu, později navazovala reprodukce textů spolu s ručními pracemi. Kromě
zapojení ručních prací se tato metoda hojně využívá i dnes. Slovní zásoba
se tehdy měla rozšiřovat v souvislosti s živými konverzačními tématy.
V osnovách se ovšem nedostatečně řešily písemné práce v cizích jazycích.
Byla značně omezena škála témat a možností, co, o čem a jak psát. 32
V hodinách za první republiky se gramatika učila z příkladů, bez zbytečných
podrobností. Nemělo se nadmíru používat názorných pomůcek,
jako jsou různé plakáty, jízdenky, mapy a tabulky, jejichž význam byl přeceňován.
Žák by mohl být přesycen a mohla by se u něj projevit únava. 33
Naopak dnešním trendem ve výuce jazyků je, čím více praktických pomůcek,
tím lépe. Úkolem dnešního učitele je přinést co nejvíce „reálného života“
do hodin cizích jazyků. Student tak nejen praktikuje cizí jazyk, ale zároveň
také poznává kulturní prostředí země, jejíž jazyk se učí. Dnešní učitel
cizích jazyků se bez těchto autentických materiálů neobejde.
Profesoři Bauer, Žlábek prosazovali za první republiky používání nahrávek
živého slova na fonografy a gramofony. Jenže tato výuka měla své nevýhody,
především značné zkreslení nahrávek způsobené nedokonalostí přístrojů,
nebo vysokou cenou. Další metodou výuky cizích jazyků první
republiky byla mezinárodní korespondence, založená v Anglii roku 1880.
31 KÁDNER, O.: cit. dílo, díl II, s. 674.
32 KÁDNER, O.: cit. dílo, kapitola o metodách.
33 KÁDNER, O.: cit. dílo, kapitola o metodách.
105