SBORNÍK Státního okresního archivu Přerov - Zemský archiv v Opavě

II
1. ti, kteří podle dochovaných privilegií byli svobodnými – 23 dvorů;
2. majitelé svobodných dvorů, kteří byli šlechtici – 22 dvorů – platili jen
dvě třetiny normálním sněmem povolené kontribuce;
3. svobodní sedláci a půhončí, kteří byli zatíženi třemi čtvrtinami povolené
kontribuce;
4. ti, kteří platili plnou kontribuci jako lidé poddaní;
5. ti, kteří předložili svá privilegia, ale ta měla být ještě přezkoušena – byli
zdaněni jako poddaní;
6. ti, kteří se neprokázali žádnými privilegii;
7. ti, kteří již od starodávna platili stejně jako poddaní, za takové měli být
považování do té doby, dokud nepředloží privilegia, z nichž by vyplývalo
něco jiného;
8. nemajetní a chudí, kteří, pokud zůstanou v této situaci, jsou osvobozeni
od placení kontribuce, noví majitelé však se měli přihlásit na nejbližším
sněmu, aby mohl být proveden nový odhad. Zároveň bylo nařízeno,
aby byla tabulka pravidelně každý rok revidována.
Tento odhad podle lánů tvořil základ zdanění svobodných dvorů, ale
nezůstalo při něm. Roku 1679 sněm zařadil dvořáky a půhončí na základě
zmíněného lánového ocenění a podle počtu komínů v berní povinnost.
Znovu bylo nařízeno, aby všichni, kterých se to týká, předali svoje privilegia
a smlouvy zemské účtárně, což bylo opakovaně připomínáno patenty
zemského hejtmanství. 43
Komise vzniklá podle usnesení sněmu z 21. dubna 1683 rozdělila držitele
svobodných dvorů a mlýnů do několika skupin:
I ti ze svobodných dvořáků, kteří se mohli vykázat privilegii a kteří platili
kontribuci prostřednictvím své vrchnosti (brzo zanikla)
majitelé svobodných dvorů, kteří byli šlechtici a platili jen dvě třetiny
normálním sněmem povolené kontribuce – na Přerovsku dvory Ferdinanda
Elbognera z Schönfeldu v Martinicích, Bravantský a Rittnerův
dvůr v Přerově a dvůr Jana Jindřicha Arnolda z Jankovic v Rymicích
III svobodné dvory nešlechticů – byly zatíženy vyšší kontribucí ve výši tří
čtvrtin povolené kontribuce – všechny půhončí statky
IV – ti, kteří platili plnou kontribuci jako lidé poddaní, od nichž se tedy
lišili jen svou přináležitostí k soudnímu tribunálu
V
– nepředložili svá privilegia, nebo je komise neuznala – byli zdaněni
jako poddaní – na Přerovsku Švábenský dvůr v Lipníku, Opršalův dvůr
v Hranicích, Světlíkův dvůr tamtéž, Tamfeldský dvůr ve Velké, Kobylský
v Lýskách, Opršálků v Ústí a Fragštejnský v Lýskách
40 Viz d’ ELVERT, Ch.: Das Institut der Freysassen in Mähren und Schlesien. Zeitschrift
für österreichische Rechtsgelehrsamkeit und politische Gesetzkunde. Wien
1840, s. 440.
41 D’ ELVERT, Ch.: cit. dílo, s. 440–441. Podle usnesení sněmu z roku 1650 a v dalších
letech byla privilegia svobodných dvorů a domů předána zemskému hejtmanství,
které pořídilo soupis svobodných statků zapsaných v zemských deskách, podle
sdělení z 5. února. 1657 se jednalo o 23 svobodnických dvorů a domů. Viz
MÜLLER, J.: cit. dílo, s. 239. Srovnej též d’ ELVERT, Ch.: cit. dílo, s. 439–441.
42 Tamtéž.
43 Tamtéž. Srovnej RADIMSKÝ, J.: Svobodné dvory na Moravě po válce třicetileté.
ČVSMOl, 1949, s. 60–66.
21