SBORNÍK Státního okresního archivu Přerov - Zemský archiv v Opavě

Letadlo M. Vlacha č. 3, na startu v Mladé Boleslavi 1910,
v letadle konstruktér M. Vlach
o výkonu 38 k (= 28 kW) pro osobní automobily, který Vlach odlehčil na
hmotnost 106 kg. Vrtule o průměru 1 800 mm dávala při 1 280 ot/min tah
110 kg (= 1,01 kN). Byl použit normální dvoukolový podvozek, zadní kola
zůstala, zřejmě se nepodařilo umístit výhodněji vodorovné ocasní plochy.
Byl rovněž rekonstruován a prodloužen trup. Při pokusných vzletech, při
kterých bylo údajně docíleno skoků o délce 30–50 m, docházelo pravidelně
následkem špatné příčné stability k poškození spodní nosné plochy a podvozku.
Tyto další neuspokojivé výsledky vedly Metoděje Vlacha k rozhodnutí
postavit letoun – jednoplošník v podstatě blériotovské koncepce. Křídlo
mělo rozpětí 11 metrů, nosníky byly z jasanu, žebra z topolu. Potah byl
z pogumovaného plátna. Motor s chladičem byl vpředu v trupu. Trup měl
v přední části průřez obdélníkový, v zadní půlkruhový, bez potahu. Sedadlo
pilota bylo za křídlem, benzínová nádrž nad křídlem. Požadované tuhosti
konstrukce trupu při zachování přiměřeně nízké hmotnosti bylo dosaženo
použitím napínacích drátů. Podvozek měl motocyklová kola, odpružen
byl svazky gumových pásů. Ocasní plochy byly stejné konstrukce jako křídlo.
Na konci trupu vespodu byla ostruha. Ruční řízení pro ovládání výškovky
a zkrucování konců křídel bylo volantové, směrovka se ovládala nožním
řízením. Vrtule francouzské výroby byla po zkouškách nahrazena
vhodnější vrtulí vlastní výroby o průměru 2 000 mm. Údajně byla také
později, po havárii, použita vrtule zakoupená od ing. Kašpara.
Práce na letounu trvaly jeden a půl roku, od konce roku 1910 do dubna
1912 Vlach nepracoval jen sám, známá jsou jména tří z jeho pomocníků:
Václav Ševít (Vševid), Antonín Vítek, Karel Pechar, vesměs spolupracovníci
ze závodu. Protože pracovní doba v továrně končila v 18 hodin, mohl
126