SBORNÍK Státního okresního archivu Přerov - Zemský archiv v Opavě

pole za Hrobím, ti si je rozdělili na zahrady. Za jeho vlády se usídlili ve
městě židé, vypovězení roku 1454 z Olomouce a dalších moravských královských
měst. Jan z Cimburka jim poskytl jakožto majitel plumlovského
panství útulek v Prostějově a jako majitel panství tovačovského v Tovačově.
Tak byly položeny základy významné židovské obce, k níž před třicetiletou
válkou patřilo 33 domů, z nichž v roce 1678 bylo 24 osedlých a 9
pustých, v roce 1890 se zde nacházelo 35 domů se 180 obyvateli, v roce 1900
pouze 31 domů (207 obyvatel), dále židovská škola, hřbitov a synagoga. 5
Nejslavnější období v dějinách města představují léta panování Janova
syna Ctibora II. Tovačovského z Cimburka, kancléře království českého,
majitele panství Přerov a Tovačov, zemského hejtmana, diplomata, právníka,
náboženského spisovatele a výborného hospodáře. Diplomatická činnost
Ctibora byla neobyčejně bohatá, vynikl též jako znalec práva. Je autorem
několika knih, z nichž nejznámější je „Paměť obyčejů, zvyklostí
starodávných a řízení práva v markrabství moravském“, tzv. „Kniha tovačovská
o právních naučeních“, což je vlastně první přehled moravského
zemského práva, který se stal zákoníkem své doby. Dílo, jehož první část
vznikla v roce 1482, druhá v letech 1486–1490, má mimořádný význam
z hlediska vývoje českého práva. 6 Známý je též Ctiborův spis z roku 1467
„Hádání Pravdy a lži o kněžské zboží a panování jich“, jehož napsání bylo
motivováno potřebou obrany politiky a vlády Jiřího z Poděbrad, založené
na principech kališnictví. Nařízením z roku 1480 se Ctibor II. Tovačovský
zasloužil o zapisování majetku šlechty do zemských desek v českém jazyce
(dosud byl evidován pouze latinsky). Za své státnické a diplomatické
služby získal Ctibor II. v roce 1470 od krále Jiřího z Poděbrad do dědičného
držení tovačovské panství (tvrz Tovačov se Starým a Novým městem),
vesnice Tovačovec (původní Tovačov, který se později stal předměstím), Cíp,
Ivaň , Oplocany, Věrovany a Výkleky. Zasloužil se o spojení Nového a Starého
města v jeden celek, kdy k původním osmi domům přibyly další a tak
vzniklo dnešní náměstí, město též získalo dva trhy. Jeho zásluhou byl koncem
15. století přestavěn starý gotický hrad na pozdně gotický zámek s raně
renesančními prvky. V roce 1490 se započalo se stavbou zámecké věže, kte-
2 Na Tovačovsku se za Salmů ukrýval před moravskými stavy i Jan Sarkander, holešovský
farář. Úkryt dle tradice prozradil majitel Paní domu (čp. 8), tovačovský řezník
Chrapkovský, jehož psi vyčenichali Sarkandra prchajícího z Tovačova směrem
k Troubkám, kde byl zatčen, dne 13. února 1620 odvezen do Olomouce, kde následkem
mučení zemřel. ŠTÉGER, B.: Tovačov 650 let městem. Tovačov 1971, s. 14.
UGWITZ, A.: cit. dílo, s. 75. GAJDICA, F.: Tovačov. Tovačov, 1970, s. 20. Viz též
Seznam nemovitých kulturních památek okresu Přerov. Památkový ústav v Olomouci
a Okresní úřad v Přerově, s. 114 (Tovačov, č. 2812, měšťanský dům čp. 8,
Förchtgottova ul., parc. č. 394 st., jednopatrový renesanční dům s dochovaným raně
renesančním portálem v dolním mázhausu, průčelí novodobě upraveno). Viz též
VM, s. 257.
3 Ottův slovník naučný. Praha 1906, s. 750.
4 VM, s. 247. Latinský nápis na věži: „Per dominum Stiborium de Cimburg, March.
Mor. Cap. tunc temporis, haec turris facta est, quae vocatur formosa, 1490.“
5 HOSÁK, L.: Historický místopis země Moravskoslezské, s. 500–501. VM, s. 211–261
(židovská obec náboženská, s. 221, 223–224). ŠTÉGER, B.: Tovačov 650 let městem.
Tovačov 1971, s. 14.
6 Ctibor II. Tovačovský z Cimburka, * 4. 4. 1438 Tovačov, † 26. 6. 1494 Olomouc.
SOkA Přerov, fond AM Tovačov, inv. č. 46. Dále VM, s. 248.
41