SBORNÍK Státního okresního archivu Přerov - Zemský archiv v Opavě

Erb Antonína Václava Půhončího
z Předmostí v bratislavském
rukopisu z r. 1710
rakouského pluku, sloužícího v roce 1710 v Bratislavě. Tehdy přispěl částkou
4 zlatých zdejšímu františkánskému konventu na klášterní kapli a oltář
Loretánské Panny Marie, za což bylo jeho jméno a erb spolu s dalšími donátory
zvěčněny v konventním protokolu, uloženém dnes v Slovenskej národnej
knižnici v Martině. Kvalitně provedená barevná malba věrně reprodukuje
celý rodový erb, pouze pod nohami gryfa je umístěno zelené trojvrší. 11
Do heraldické literatury uvedl erb Půhončích jako první August Sedláček.
Věděl sice, že Martin Půhončí byl obdařen erbem v roce 1616, s obsahem
erbovní listiny se ale neseznámil a spolehl se jen na Jakubičkovu sbírku
a publikovanou kresbu medaile Marie Magdaleny Rodovské. Oba
prameny však obsahovaly mladší podobu erbu udělenou až v roce 1624,
a tak došlo k omylu, který v našich heraldických kompendiích přežívá doposud.
Sedláček navíc neznal tinktury
erbu a domníval se, že gryf drží lilii
v pařátech. 12 Josef Pilnáček sice upozornil
na pečeť Martina Půhončího
z roku 1611, ale jinak převzal bezezbytku
Sedláčkovy chybné údaje a neopravil
je ani později v příslušném hesle
Rodů starého Slezska. 13 Ze Sedláčkových
i Pilnáčkových informací pak
v poslední době vyšel i Milan Mysliveček,
který ve svém erbovníku namaloval
erb nebarevně a ještě chybně, když
jej stranově převrátil a gryfovi dal podle
Sedláčkova popisu lilii do pařátů. 14
A tak jediný, který přiřadil k roku 1616
správný erb, byl Miroslav Zapletal, jenž
si obstaral jeho popis z tehdejšího Státního
ústředního archivu v Praze. Na
druhé straně ale nic nevěděl o druhém
nobilitačním privilegiu z roku 1624
a polepšené variantě erbu, kterou pod
vlivem Sedláčka nepřesně popsal jen
podle loštického náhrobníku. 15
11 Rukopis, obsahující celkem 67 erbů, popisují RAGAČ, R.: Heraldická výzdoba protokolu
bratislavského františkánského konventu z roku 1710. Pamiatky a múzea,
2002, č. 3, s. 48–51; CHMELINOVÁ, K. – RAGAČ, R.: Neznámy heraldický kódex
bratislavskej proveniencie z roku 1710. Galéria. Ročenka Slovenskej národnej galérie
v Bratislave 2002, s. 29–48. Za poskytnutí fotografie erbu Antonína Václava
Půhončího jsem zavázán PhDr. Radoslavovi Ragačovi.
12 SEDLÁČEK, A.: Českomoravská heraldika. II. Praha 1925, s. 583.
13 PILNÁČEK, J.: Staromoravští rodové. Vídeň 1930, s. 40; PILNÁČEK, J.: Rody starého
Slezska. Brno 1991–1998, s. 906–907.
14 MYSLIVEČEK, M.: Velký erbovník. Encyklopedie rodů a erbů v zemích Koruny
české. Plzeň 2006, s. 135. Navíc se spletl v datu vydání prvního privilegia, když
uvedl, že bylo vydáno 13. 7. 1616.
15 ZAPLETAL, M.: cit. dílo, s. 33–34, 37–38. V rozporu s vyobrazením na náhrobníku
tvrdí, že gryf lilii drží.
38