SBORNÍK Státního okresního archivu Přerov - Zemský archiv v Opavě

vomocí olomouckého krajského úřadu (ještě potvrzeno guberniálním dekretem
z 31. srpna 1772), dále jimi samotnými zvoleného přísežného rychtáře
v Sobíškách, potvrzovaného nejvyšším komorníkem, a jimi samými zvolenými
purkmistry. Rychtář vybíral podle tereziánské rektifikace
kontribuci, vyměřenou z vlastního katastru podle dominikálu a spolu se
zemskými dávkami, vypočtenými přímo zemskou účtárnou, ode všech
půhončích jako jedné právnické osoby, a odváděl ji do Olomouce zemskému
výběrčímu. Dále rychtář publikoval patenty a udržoval s pomocí purkmistrů,
za použití trestní pravomoci pořádek mezi půhončími.
Důležitou roli hrálo, které ze svobodných dvorů lze počítat za pravá dvorství,
poddaná přímo koruně, a které jsou jen dvory kdysi osvobozené od
poddanských povinností, aniž by byly vyňaty z vrchnostenského obvodu,
správy i jurisdikce. V roce 1752 vyšel svobodnický patent (Freysassen-
Restringirungspatent), v němž byly svobodné dvory rozděleny na dvě hlavní
kategorie:
a) považované od starodávna za svobodné a bezprostředně podřízené koruně,
které svoji berni jakožto dominia odvádějí právě jako jiné vrchnosti
do krajského úřadu výběrčího;
b) původem rustikální pozemky, osvobozené vrchností na základě privilegií,
platí berni stejně jako jiní poddaní do vrchnostenského kontribučenského
úřadu.
Půhončí byli přiřazeni k první skupině. Patent stanovil, že všichni dvořáci
byli postaveni pod pravomoc vrchností, v jejichž teritoriu svobodné
statky ležely. Odvolání bylo in publicis k zemské reprezentaci s komorou,
in judicialibus k zemskému soudu. V ostatních veřejnoprávních záležitostech,
jako v bernictví a samosprávě, mělo zůstat vše při starém – půhončí
rychtář v Sobíškách měl vyhlašovat patenty, vybírat kontribuci od svých
půhončích, sloučených do samostatného katastru, a odvádět ji krajskému
finančnímu úřadu v Olomouci, a udržovat s podporou starších mezi půhončími
pořádek. Také knihovní, pozůstalostní a sirotčí pravomoci mu zůstaly.
Teprve roku 1792 bylo knihovní, pozůstalostní a sirotčí jednání přiděleno
vrchnostem.
V roce 1772 si stěžovali půhončí královskému guberniu. Půhončí obec
patřila katastrálním operátem do olomouckého kraje, i když její členové
měli své grunty v kraji přerovském. V olomouckém kraji také odváděla obec
dominikální daně a dávky do zemského důchodkového úřadu a dostávala
přímo ke svým rukám z olomouckého krajského úřadu všechny patenty
a zemská nařízení. Proto se obec ohradila, když jí začala chodit nařízení
od přerovského krajského úřadu cestou lipnického vrchnostenského hospodářského
úřadu, k němuž obec půhončí přináležela v ohledu soudní pravomoci
a jen na základě svobodnického patentu z roku 1752 („quoad jurisdictionalia
et judicialia“), zatímco v otázkách veřejné správy se nic
nezměnilo na předchozích zvyklostech. Chápala to jako zlehčení svých prastarých
práv a snížení na úroveň obyčejných poddaných. Narušovala se tak
jejich svobodnická práva, i když již staletí řádně odváděli všechny dominikální
daně.
48 Reskriptem z 21. října 1721 bylo vyhlášeno provizorní opatření, podle nějž se testamenty
svobodníků otevíraly u královského tribunálu a spory z toho vzniklé byly
řešeny rovněž tribunálem.
25