SBORNÍK Státního okresního archivu Přerov - Zemský archiv v Opavě

Sborník Státního okresního archivu Přerov 2007
Jiří Lapáček
Úřad a obec půhončí
Půhončí byly úzkou skupinou venkovského obyvatelstva omezenou pobytem
v několika obcích na střední Moravě. Zprvu stáli na úrovni svobodných
dvořáků, po roce 1642, během 17. a 18. století klesli na společenském žebříčku
na úroveň privilegovaných poddaných. Jejich existence byla spojena
s právním řádem středověké Moravy, byli totiž po určitou dobu součástí
starého moravského soudnictví, přesněji řečeno procesního řízení u panského
soudu, a to jeho přípravné fáze. 1
1 Literatura k danému tématu čítá řadu titulů, menší část se zabývá problematikou
z širšího hlediska, větší počet titulů je regionálního původu a zaměření.
Problematiku svobodných dvořáků na Moravě do širšího povědomí uvedl Christian
d’ Elvert v rozsáhlejší studii Das Institut der Freysassen in Mähren und Schlesien.
Zeitschrift für österreichische Rechtsgelehrsamkeit und politische Gesetzkunde.
Wien 1840, s. 437–499. Věnuje zde prostor i půhončím. Z hlediska právního rozebíral
postavení svobodníků na Moravě Luksche, J., Besondere rechte der Personen
Mährens und Schlesiens. Brünn 1844, s. 281–285.
Rozsáhlé slovníkové heslo věnoval půhončím V. Brandl, Glossarium illustrans bohemico-moravicae
historiae fontes. Brünn 1876, s. 281–285. Podobně Fr. Kameníček
v třísvazkovém díle Zemské sněmy a sjezdy moravské. Jejich složení, obor působnosti
a význam od nastoupení na trůn krále Ferdinanda I. až po vydání obnoveného
zřízení zemského. Brno 1902, věnoval kapitolu půhončím, především jejich plánovanému
prodeji koncem 16. století.
Na začátku 20. století našla historie půhončích větší prostor na stránkách časopisu
Selský archiv (SA): Prasek, V.: „Volenstva“ selská a jich druhy. SA, 1902,
s. 193–201; Slavík, F. A.: Půhončí obec na Moravě. SA, 1903, s. 10–12 Prasek, V.:
Pohonci. SA, 1903, s. 236–237; Kopecký, A.: Drobení volných statků za 18. století.
SA, 1903/1904, s. 243–245; Kopecký, A.: Pohončáci kdy pozbyli volnosti SA,
1903/1904, s. 245–247; Baďura, J. – Prasek, V.: „Pamětihodné příhody.“ (Od roku
1835–1864 zapisoval Franc Sovka z Radvanic.) SA, 1906, s. 100–106; Prasek, V.:
Ignác a František Sovkové, učení písmáci z Radvanic u Přerova. SA, 1906, s.
116–121, 187–188; Tesař, P.: Půhony, zvod, odhad, přidělení. SA, 1908, s. 91–96;
Baďura, J.: Nařízení půhončího rychtáře. SA, 1909, s. 82–83.
Zásadní význam pak měl článek Václava Müllera Půhončí. List z právních dějin
moravských., který uveřejnil ve Sborníku prací historických. Praha 1906, s. 233–245.
Augustin Kratochvíl v práci Svobodné dvory na Moravě od 17. století podnes. Časopis
Moravského muzea zemského, 1910, s. 1–24, 177–189, uveřejnil seznamy půhončích
podle přiznání z roku 1750.
Od 20. let 20. století získává problematika půhončích opět svoji platformu na stránkách
Záhorské kroniky (ZK), popř. Vlastivědného sborníku střední a severní Moravy
(VSSSM): Baďura, J.: O půhončích. ZK, 1926, s. 1–4; Baďura, J.: Půhončí
v Radvanicích. ZK, 1926/1927, s. 101–105; Kolisko, A.: Půhončí v Sobíškách.
VSSSM, 1931/2, s. 20–24; Zapletal, Fl.: Martin Půhončí z Předmostí u Přerova,
VSSSM, 1936/1937, s. 68–71; Konečný, R.: Povinnosti půhončích. ZK, 1940/1941,
s. 50–51; Konečný, R.: Soudy a rozepře půhončích z Radvanic. ZK, 1940/1941,
s. 21–25; Konečný, R.: Dva fojti v Radvanicích. ZK, 1946/1947, s. 49–54; Konečný,
R.: 300 let kovárny v Sobíškách. ZK 1946/1947, s. 117–119; Konečný, R.: Martin
5