SBORNÍK Státního okresního archivu Přerov - Zemský archiv v Opavě

tí, devět v Sobíškách a pět v Nelešovicích, a to se všemi povinnostmi, kterými
byli povinni zemi a úřadu nejvyššího komornictví, dále se slepicemi,
ovsy a vejci, které odváděli předešlé vrchnosti, rozumí se nejvyššímu komorníkovi.
Fridrich ze Žerotína zaplatil 792 zl., ale byl povinen sehnat na svém
panství u Brna šest osob hodných k roznášení půhonů, podobně jako tomu
bylo v olomouckém kraji, nebo stejný počet koupit a odvést je k zemi. 21
Díky usilovné snaze půhončích získat zpět svá práva a zrušit prodej uložil
sněm držený v Brně v roce 1603 nejvyšším úředníkům a zemským soudcům,
aby vše s kupci půhončích srovnali. Teprve ale o tři roky později (1606)
sněm ustanovil zvl. komisi dvou pánů a dvou rytířů, v jejímž čele stál nejvyšší
zemský komorník, která měla jednat s kupci o zrušení smlouvy. Její
zpráva z následujícího roku na sněmu vyzněla v ten smysl, že záležitost
bude provedena, ale s každým z majitelů musí být jednáno jinak: Karel ze
Žerotína se ještě nevyslovil, Anna Podstatská žádala vedle vrácení kupní
ceny i zaplacení úroků, protože si na kup vypůjčila. Mikuláš starší svůj díl
vůbec nezaplatil a zemřel, proto sněm nařídil poručníkovi jeho dětí, aby
půhončí beze všeho dalšího vydal. Prodej byl tedy zrušen, vráceny peníze
i s úroky, ale v dílčích záležitostech se proces táhl až do roku 1617 a nebyl
ještě ukončen. Zároveň na sněmu v roce 1607 bylo rozhodnuto o tom, aby
půhončí na rozdíl od předchozí praxe platili všechny berně a zemské
a panovnické sbírky jako jiní svobodní dvořáci. Odhady jejich majetku prováděl
menší komorník olomouckého kraje.
V brněnském kraji zatím trval nedostatek osob k donášení půhonů, proto
v roce 1607 bylo nařízeno, aby město Brno najalo čtyři přísežné posly,
kterým se platilo každému za jeho služby 12 zl. za rok a za každou míli cesty
2 gr. bílé. Když ale brněnští měšťané oznámili, že za tu cenu nemohou
nikoho najmout a že ani ti, kteří již tuto službu konali a znali cesty, nechtějí
za stávající odměnu půhony roznášet a nemohou k tomu být měšťany
nuceni, protože žijí na vrchnostenských statcích, rozhodl sněm o tom, že
má být poslům zvýšená odměna od míle ze dvou na pět krejcarů. Teprve
v roce 1612 bylo v Brně najato o dva posly navíc.
Nicméně v roce 1617 sněm znovu ustanovil komisi, složenou z olomouckého
biskupa, zemského hetmana a nejvyššího písaře, aby s panem ze Žerotína
učinila konečné dojednání, neboť se dosud neměl k vrácení. Nedošloli
by k ujednání až do příštího olomouckého soudu, měl Žerotín zůstat při
svém právu. Jak se dovídáme odjinud, k dohodě došlo jen částečně, Žerotín
si ponechal půhončí z Předmostí. 22
Karel starší ze Žerotína nám ve svých zápiscích a korespondenci zanechal
i několik konkrétních zpráv o půhončích.
Z jeho dopisu Přerovským 7. prosince 1598 se dovídáme, že jeho strýc
Fridrich ze Žerotína koupil od Tomáše půhončího v Předmostí za jistou
sumu dvůr a poručil panu Sakovi, aby jej zaplatil z důchodů svatojiřských,
a kdyby k tomu nestačily, měli ručit Přerovští. Jelikož onen Tomáš půhončí
zdržující se v Kroměříži naléhal na zaplacení, museli to provést Přerov-
19 KAMENÍČEK, Fr.: cit. dílo, s. 62.
20 Moravské zemské desky. 3. Praha 1953, s. 350–351. Viz též KAMENÍČEK, Fr.: cit.
dílo, s. 610–614.
21 Tamtéž.
22 KAMENÍČEK, Fr.: cit. dílo, s. 63–65.
13