SBORNÍK Státního okresního archivu Přerov - Zemský archiv v Opavě

Nejstarší známá pečeť půhončích
ze 17. století
soudem. V něm ale nebylo nic o půhonu,
pouze potvrzení o tom, že donesl psaní
od menších úředníků. 27
O tříkrálovém soudu roku 1614 zase
předstoupili menší úředníci a dali zprávu
o písaři pana Václava ze Zátřizl
ohledně půhonu, který přijal v nepřítomnosti
svého pána. Potom když pán
přijel, písař na to pozapomenul a z příkazu
svého pána musel odjet a tak byl
půhon založen. Před včerejším pak zase
nenadále na něj mezi nějakými věcmi
přišel a svému pánu jej sám odeslal.
Když přísedící soudu zjistili skutečný
stav věci, rozhodli, že půhončí je bez
viny a naopak že je třeba potrestat písaře.
Karel starší ze Žerotína navrhl, aby se tak stalo dle vyměření zřízení
zemského, totiž aby byl bit kyjem při právě a dvě neděle seděl ve vězení.
Dále přednesli úředníci ve věci druhého půhončího, který chodil na
Litenčice, že prokázal, že tam byl a přinesl s sebou také znamení. Vyprávěl,
že když tam přišel, že tamní úředník od něho nechtěl převzít půhon,
protože paní nebyla v domě, a tak že musel půhončí čekat, až se navrátí
domů. Když se tak stalo, že jí předal půhon a žádal o vysvědčení. Jeho
vystavení ale bylo stále odkládáno a on již více nemohl čekat. Potom vyřezal
znamení ze dveří světnice úředníkovy a to s sebou přinesl. Po uvážení
té věci byl povolán Karel Podstatský do šranku a nejprve mu bylo vytčeno,
že udělal zle, když veřejně přede všemi oznámil, kde a v jakém místě je to
znamení vyřezáno, neboť to všichni slyšeli a někdo tu informaci mohl
donést na Litenčice, kde pak mohli vyříznutou část zakrýt. Karlu Podstatskému
pak bylo poručeno, aby ihned vypravil Karla Jordana, písaře
menšího s tím půhončím na nějakých saních na Litenčice, aby mohla pravda
vyjít na světlo, jestli to znamení odtud je, anebo není a jak se v tom
půhončí zachoval. 28
Dne 1. srpna 1612 psal Žerotín svému úředníkovi Mikuláši Pitrušovi do
Přerova o plánovaném prodeji půhončího gruntu v Předmostí paní Barvinkové,
která zřejmě nechtěla zaplatit takovou cenu, jakou zaplatil Žerotín.
Prodej Žerotínovi ovšem nebyl ještě uzavřen, protože psal: „.neb já při
tomto sněmu již se strany těch gruntův na jisté věci s pany stavy snesu Bohdá
a vedle toho snešení budou mi na budoucí časy v dědictví uvedeny.“ 29
✻ ✻ ✻
23 Spisy Karla staršího ze Žerotína. II/2. Brno 1871, s. 258.
24 Spisy Karla staršího ze Žerotína. Oddělení 1, sv. 1, 2. Brno 1866, s. 235. (Žerotínovy
zápisky o soudu zemském.)
25 Spisy Karla staršího ze Žerotína. Oddělení 1, sv. 1, 2. Brno 1866, s. 250.
26 Tamtéž, s. 16, srovnej též s. 145–146.
27 Tamtéž, s. 148.
28 Tamtéž, s. 148–149, s. 167–168.
29 Spisy Karla staršího ze Žerotína. Sv. 3. Praha 1872, s. 116–117.
15