SBORNÍK Státního okresního archivu Přerov - Zemský archiv v Opavě

Problematikou péče o staré, nemocné, chudé a opuštěné se zabývali naši
praprapředkové už v dobách dávno minulých. K tomuto účelu byly zřizovány
špitály. K čemu vlastně toto zařízení sloužilo Špitál, z latiny „hospitale“,
byl původně dům pocestných, přespolních lidí, potom dům pro chudé,
neduživce a ubožáky, též vulgární název pro nemocnici. Hospitál byl dům
či ústav, do něhož byli přijímáni tito ubožáci buď za plat, nebo zadarmo. Zřízení
značného množství takových ústavů bylo vedeno křesťanskou láskou
k bližnímu už v době císaře Konstantina Velikého, kdy se dostalo veřejné
svobody vyznavačům Kristovy víry. Proto také bývaly téměř všechny takové
ústavy v církevní správě. V pozdější době vznikaly místo hospitálů obdobné
ústavy státní, které však nenahrazovaly ty církevní. Rozeznávaly se různé
hospitály – chudubince, chorobince, nalezince, nemocnice, sirotčince,
ústavy hluchoněmých, choromyslných, slepých apod. Hospitálem mohl být
též ústav pouze pro pocestné a poutníky. 3 O péči a podpoře poskytované
vrchností, církví i měšťany starým, opuštěným a nemocným obyvatelům
v Tovačově od 14. století až do současnosti vypovídají následující řádky.
Tovačov s výraznou dominantou štíhlé 96 m vysoké zámecké věže zvané
„sličná“ (turris formosa) býval městem poddaným, sídlem vrchnosti
a správy velkostatku, k němuž v roce 1850 patřilo město Tovačov, městečko
Klenovice a 18 vesnic včetně osad Annín, Cvrčov, Arnoštov a Chrbov
o celkové výměře okolo 4 100 ha. Po zrušení poddanství a vrchnostenského
zřízení roku 1848 a vzniku samostatné obce v roce 1850 patřil Tovačov
k soudnímu okresu Kojetín a okresnímu hejtmanství Kroměříž, od roku
1877 k okresnímu hejtmanství Přerov. 4
Místo, kde dnes město stojí, bylo osídleno již v pravěku. Písemné zprávy
jsou ale až ze 13. století. Ve falzu z 13. století (rok 1203) se jmenují Vok
a Pomněn z Tovačova, roku 1232 Vok z Tovačova. Byli to nejspíše markraběcí
úředníci, neboť Tovačov se jmenuje později zbožím zeměpanským. Poprvé
čteme v pramenech o Tovačově v listině z 5. dubna 1297, kdy král Václav
II. daroval kostelu v Tovačově zeměpanský dvůr v Oplocanech, 3 lány
ve Výklekách a dávky v Tovačově, což biskup Jan potvrdil. Tehdy byl Tovačov
ještě vesnicí. Lze předpokládat, že na město byl povýšen na počátku
14. století, protože 2. června 1321 se uvádí v pramenech „oppidum et munitio“
Tovačov, tedy městečko a tvrz, které král Jan Lucemburský zastavil
spolu s dalším svým majetkem (vesnice Věrovany, Výkleky, Oplocany, Hrdibořice,
Kralice a Pivín) za 3 000 hřiven českých grošů panu Jindřichovi
z Lipé. V roce 1327 tentýž panovník zastavil tovačovské zboží panu Bernartu
z Lipnice, praotci zámožného moravského a vlivného rodu pánů
z Cimburka, v jejichž držení zůstal Tovačov do roku 1502, kdy úmrtím Adama
z Cimburka vymřel rod po meči. Vláda Cimburků přinesla tovačovským
měšťanům řadu výhod. Albrecht z Cimburka rozšířil městská práva, Ctibor
I. z Cimburka jako dobrý hospodář rozšířil panství o Troubky a Člunek,
Albert z Cimburka udělil v roce 1411 Tovačovským právo odúmrti.
V roce 1416 převzal Tovačov jeho syn Jan Tovačovský z Cimburka, významný
státník, diplomat, zemský hejtman a stoupenec husitů (v letech
1430–1431 byla na Tovačově husitská posádka). Byl nejen statečným válečníkem,
který bojoval v roce 1420 pod Vyšehradem, roku 1426 u Ústí, roku
1427 u Tachova a zúčastnil se bojů proti zněmčelým moravským městům,
ale též proslul coby dobrý hospodář. Tovačovským odpustil za roční plat
40