SBORNÍK Státního okresního archivu Přerov - Zemský archiv v Opavě

Obnovené zřízení zemské z roku 1628 rozlišovalo jako dříve mezi vrchnostmi
a a jejich poddanými, měšťany královských měst a nakonec majiteli
svobodných dvorů a mlýnů, stejně jako mezi vyššími a nižšími stavy
a půhončími nebo svobodnými posly jako povinnými daní.
Půhončí, i když byli přiřazeni ke svobodným dvořáků, se nechtěli přiznat
k vypsaným daním a odvádět je, máme o tom zprávu hned v roce 1612,
ale i později. Proto museli být usnesením sněmu z 20. února 1634 k odevzdání
přiznání (fase) a k placení dohnáni pohrůžkou, že by pozbyli privilegia
a s jejich statky by se nakládalo jako s poddanskými. Dozor nad daňovými
přiznáními byl usnesením sněmu přenesen ze zemského hejtmana
na vrchnosti, na jejichž pozemcích se vsi rozkládaly, nebo které sousedily.
Usnesením sněmu z roku 1638 byly tyto povinnost přeneseny na krajské
úředníky. 40
Ve sněmovní instrukci z roku 1649 císař vyzval stavy, aby zřídily zvláštní
krajské komise pro prověření privilegií svobodníků. Ti měli potvrzení
svých privilegií předložit k určitému termínu, který se však několikrát změnil.
Mělo se tak dít i s vidinou řádného zdanění. Protože předpokládaného
cíle nebylo dosaženo, platili všichni svobodníci, tj. rychtáři, půhončí, dvořáci
i mlynáři, od roku 1650 řádnou kontribuci 1 zl. měsíčně bez ohledu na
své přesné právní postavení.
Usnesení sněmu z 1651 žádalo všechny, ať z panského nebo rytířského
stavu, kteří byli usedlí ať na zemskodeskových nebo jinak osvobozených
dvorech a mlýnech, stejně jako svobodné sedláky a jiné svobodníky a také
ty, kteří byli pozemkovými vrchnostmi zdaněni, aby se dostavili s privilegii
před zemského hejtmana. Ti, kteří to ve stanoveném termínu neprovedli,
měli být v budoucnu považováni za neosvobozené od kontribuce (poddané)
a podle velikosti svého hospodářství byli povinni platit daně
s poddanými. Ti, kteří se prokázali privilegii, potom půhončí olomouckého
kraje, byli podřízeni vlastnímu samostatnému zdanění. 41
Podle usnesení sněmu z roku 1653 měli ti, kteří seděli na svobodných
dvorech a mlýnech, podobně osoby panského a rytířského stavu a půhončí,
kteří měli dvory zapsané v zemských deskách a nebo platili daně spolu
se stavy, dávat ročně 12 zl. Ti, kteří neměli dvory zapsané v zemských deskách,
nýbrž patřili k městskému právu, ať vyššího nebo nižšího stavu, měli
kontribuci platit ve městech, trhových místech nebo ve vesnicích pod dozorem
a ochranou svých vrchností. S případnými stížnostmi se měli obracet
na krajské úředníky, kteří je měli v případě, že věc nemohla být urovnána
smírně, odkázali na úřad zemského hejtmanství, kam bez toho podle zemského
zřízení patřili. 42
Toto zdanění svobodných dvorů stálým obnosem bez ohledu na výši výnosu
nemělo dlouhého trvání. Když proto stavy v důsledku rezoluce z 22. srpna
1668 o vyrovnání kontribucí začaly rektifikovat lánový soupis provedený
v letech 1656–1657, obdržely vizitační komise v instrukci z 10. dubna
1669 § 19 požadavek připsat všechny svobodné dvory k lánům a od majitelů
si vyžádat bez rozdílu stavů listiny svobod.
Na základě prací spojených s vytvořením lánového rejstříku byl pro
půhončí roku 1675 zřízen samostatný katastr.
Stavovská komise rozdělila držitele svobodných dvorů a mlýnů do osmi
skupin:
20