SBORNÃK StátnÃho okresnÃho archivu PÅerov - Zemský archiv v OpavÄ
SBORNÃK StátnÃho okresnÃho archivu PÅerov - Zemský archiv v OpavÄ
SBORNÃK StátnÃho okresnÃho archivu PÅerov - Zemský archiv v OpavÄ
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Vzhledem k tomu, že v dubnu 1931 vykonal v Příboře zkoušky učitelské<br />
způsobilosti, byl uznán 28. dubna 1931 „způsobilým k samostatnému úřadu<br />
učitelskému na školách obecných s vyučovacím jazykem československým“.<br />
Dekretem ze 17. února 1932 byl pak jmenován definitivním učitelem<br />
pro obecné školy.<br />
Dne 23. srpna 1932 byl oddán v chrámu sv. Jiljí v Bystřici pod Hostýnem<br />
s Marií, rozenou Cagašovou z Dřevohostic, čp. 75, která jej věrně provázela<br />
úskalími života. Proto se s radostí od 1. září 1932 vrací zpět na Obecnou<br />
školu v Dřevohosticích. V rodině se postupně narodili synové Lubomír<br />
(1933), Leopold (1937) a Zdeněk (1946).<br />
Dne 30. listopadu 1934 vykonal v Kroměříži zkoušku způsobilosti pro<br />
školy měšťanské – I. odbor (jazyk český, zeměpis, dějepis). Od 1. ledna 1935<br />
byl pak dekretem ustanoven zatímním odborným učitelem na Měšťanské<br />
škole chlapecké v Dřevohosticích, která byla tehdy umístěna v nevlídném<br />
prostředí dřevohostického žerotínského zámku.<br />
Vedle svého náročného učitelského povolání se od doby svého příchodu<br />
do Dřevohostic podílel na kulturní a osvětové činnosti v obci. V roce 1927<br />
se stal zakládajícím členem místní organizace Československého červeného<br />
kříže a v roce 1929 absolvoval samaritský kurz. Brzy vstoupil do místního<br />
Sokola, kde později zastával i funkci vzdělavatele a působil rovněž<br />
v sokolském ochotnickém divadle.<br />
Jako aktivní člen odbočky Svazu důstojníků v záloze v Bystřici pod<br />
Hostýnem se sám vzdělával v odborných kurzech civilní obrany a organizoval<br />
v městečku kurzy přípravy obyvatelstva k protiletecké obraně<br />
země.<br />
Ve chvílích volna a pohody rád hrával na housle a na violu. Dokonce hře<br />
na housle vyučoval zájemce z řad žáků školy. Ovládal též hru na basu a často<br />
s přáteli muzicíroval.<br />
Později, za okupace, se stal jedním ze zakládajících členů dřevohostického<br />
smyčcového kvarteta, které hrálo od roku 1940 ve složení řídící učitel<br />
Emil Vojtek (violoncello), učitel František Janek (1. housle), ředitel cukrovaru<br />
Pankrác Zamrazil (viola) a Leopold Einšpígl (2. housle). Kolem<br />
čtveřice kvartetistů se postupně utvářel malý symfonický orchestr, který<br />
brzy dosáhl dobré úrovně a byl po dobu nacistické okupace nositelem<br />
hudební kultury v Dřevohosticích.<br />
Pokud mu to nebylo výslovně za komunistické totality nadřízenými orgány<br />
zakázáno, vždy o Vánocích a o Velikonocích s radostí hrával v malé dřevohostické<br />
chrámové hudbě, která svou hrou zpestřovala tyto nejkrásnější<br />
svátky v roce.<br />
Účastníkem v odboji<br />
V období všeobecné mobilizace byl od 24. září do 21. října 1938 odhodlán<br />
bránit naši vlast na severní Moravě nedaleko Králického Sněžníku jako<br />
velitel 4. kulometné roty 84. pluku Hranice. Poznal zblízka zpupnost a bezohlednost<br />
zfanatizovaných příslušníků německého národa a ordnerů, kteří<br />
naše vojáky zákeřně napadali ze zálohy a každým okamžikem střelbou<br />
ohrožovali jejich životy.<br />
133