SBORNÍK Státního okresního archivu Přerov - Zemský archiv v Opavě

Vzhledem k tomu, že v dubnu 1931 vykonal v Příboře zkoušky učitelské
způsobilosti, byl uznán 28. dubna 1931 „způsobilým k samostatnému úřadu
učitelskému na školách obecných s vyučovacím jazykem československým“.
Dekretem ze 17. února 1932 byl pak jmenován definitivním učitelem
pro obecné školy.
Dne 23. srpna 1932 byl oddán v chrámu sv. Jiljí v Bystřici pod Hostýnem
s Marií, rozenou Cagašovou z Dřevohostic, čp. 75, která jej věrně provázela
úskalími života. Proto se s radostí od 1. září 1932 vrací zpět na Obecnou
školu v Dřevohosticích. V rodině se postupně narodili synové Lubomír
(1933), Leopold (1937) a Zdeněk (1946).
Dne 30. listopadu 1934 vykonal v Kroměříži zkoušku způsobilosti pro
školy měšťanské – I. odbor (jazyk český, zeměpis, dějepis). Od 1. ledna 1935
byl pak dekretem ustanoven zatímním odborným učitelem na Měšťanské
škole chlapecké v Dřevohosticích, která byla tehdy umístěna v nevlídném
prostředí dřevohostického žerotínského zámku.
Vedle svého náročného učitelského povolání se od doby svého příchodu
do Dřevohostic podílel na kulturní a osvětové činnosti v obci. V roce 1927
se stal zakládajícím členem místní organizace Československého červeného
kříže a v roce 1929 absolvoval samaritský kurz. Brzy vstoupil do místního
Sokola, kde později zastával i funkci vzdělavatele a působil rovněž
v sokolském ochotnickém divadle.
Jako aktivní člen odbočky Svazu důstojníků v záloze v Bystřici pod
Hostýnem se sám vzdělával v odborných kurzech civilní obrany a organizoval
v městečku kurzy přípravy obyvatelstva k protiletecké obraně
země.
Ve chvílích volna a pohody rád hrával na housle a na violu. Dokonce hře
na housle vyučoval zájemce z řad žáků školy. Ovládal též hru na basu a často
s přáteli muzicíroval.
Později, za okupace, se stal jedním ze zakládajících členů dřevohostického
smyčcového kvarteta, které hrálo od roku 1940 ve složení řídící učitel
Emil Vojtek (violoncello), učitel František Janek (1. housle), ředitel cukrovaru
Pankrác Zamrazil (viola) a Leopold Einšpígl (2. housle). Kolem
čtveřice kvartetistů se postupně utvářel malý symfonický orchestr, který
brzy dosáhl dobré úrovně a byl po dobu nacistické okupace nositelem
hudební kultury v Dřevohosticích.
Pokud mu to nebylo výslovně za komunistické totality nadřízenými orgány
zakázáno, vždy o Vánocích a o Velikonocích s radostí hrával v malé dřevohostické
chrámové hudbě, která svou hrou zpestřovala tyto nejkrásnější
svátky v roce.
Účastníkem v odboji
V období všeobecné mobilizace byl od 24. září do 21. října 1938 odhodlán
bránit naši vlast na severní Moravě nedaleko Králického Sněžníku jako
velitel 4. kulometné roty 84. pluku Hranice. Poznal zblízka zpupnost a bezohlednost
zfanatizovaných příslušníků německého národa a ordnerů, kteří
naše vojáky zákeřně napadali ze zálohy a každým okamžikem střelbou
ohrožovali jejich životy.
133