SBORNÍK Státního okresního archivu Přerov - Zemský archiv v Opavě

obvyklé, v hebrejském nebo aramejském znění a jsou vytištěny hebrejským
písmem.
Způsob Bossova zpravodajství si můžeme přiblížit překladem jednoho
z jeho prvních příspěvků, otištěného v Orientu v červnu 1849, ve kterém
informuje o vyrabování domu jistého židovského obyvatele Lipníka takto:
„Naše mladé dítko – politická rovnoprávnost – musí v našem nezdravém
klimatu ještě přestát ty nejnebezpečnější dětské nemoci – spalničky hanby,
osypky vzpoury a spálu strachu, když jsme je dostali v útlém věku s takovou
starostlivostí opečovávané a teploučké v kolébce a nepouštíme je ven.
Při takovéto opatrnosti však získává nepřátelství k židům ještě větší panství
než dříve, a zdá se, že jeho výstřední sestry – pronásledování a plenění
– se ještě neodebraly do kláštera, ukazují se opět na veřejnosti s ještě větší
nestoudností. Tak se doslýcháme smutnou zprávu z Lipníka, kde byl 14. t.
m. vypleněn dům izraelity Abrahama Silbersteina. Způsobená škoda je
značná. Křesťanská občanská garda se chovala při tomto děsivém činu velmi
klidně a netečně a nepostavila se na odpor, dokud nízký dav neukojil
svou lačnost.“ 4 Dále v příspěvku autor kritizuje přetrvávající požadavek na
familiantské místo při židovských svatbách: „Co se ostatně našeho nového
postavení týče, nesmí se dosud žádný kandidát ženitby oženit dříve, než se
stane majitelem vzácného šlechtického diplomu některého zemřelého c. k.
privilegovaného moravského familianta, a to stále ještě znamená: V potu
tváře a s veškerými penězi své peněženky dosáhneš familiantského místa,
dokud opět neupadneš do chudoby, z níž jsi se pozvednul. Krajský úřad
dosud nemá žádnou jinou instrukci a nemůže nebo nechce zmoudřet z jasně
vyslovené státoobčanské rovnoprávnosti. Ještě dlouho budeme mít krajský
úřad, než se zrodí něco příjemnějšího.“ Když byli zanedlouho moravští
židé konečně zbaveni tohoto nejtíživějšího břemene jejich rodinného života,
uvítal Boss tuto vytouženou změnu slovy: „Dobro konající ruka času
konečně vyléčila naše rodinné neduhy. V některých obcích se již slavily svatby
veřejně bez rodinného místa. Živost těchto oslav je velmi velká, neboť se
nemusí konat jako dříve s úmrtním listem některého familianta, nezřídka
starostlivého a milovaného otce, jehož rodinné místo získal člověk sice snáze,
avšak s prázdnýma rukama bylo stejně nedosažitelné.“ 5
Ani Markus Boss se však nevyhnul trpkému poznání, že kritici nemívají
na růžích ustláno. Kolem poloviny 19. století lze v řadě moravských
židovských obcí pozorovat názorovou polarizaci mezi tzv. staroortodoxními
6 , trvajícími na důsledném dodržování všech halachických pravidel
1 MARADA, M.: Hebrejský básník Markus Boss. In: Sborník Státního okresního
archivu v Přerově. Přerov 2004, s. 72–79.
2 Jüdisches Lexikon. Ein enzyklopädisches Handbuch des jüdischen Wissens in Vier
Bänden. Berlin 1927–1930. Díl II., kol. 849–850, heslo Fürst Julius.
3 Der Orient, 1849, č. 22, 23, 24, 27, 28, 29, 34, 37, 41, 46; 1850, č. 6, 12.
4 Der Orient, 1849, č. 22, s. 105–106.
5 Der Orient, 1849, č. 28, s. 130.
6 Autor příspěvku v Orientu, 1849, č. 39, s. 174, signující šifrou P. a pocházející z Lipníka
(zřejmě Salomon Pundy), nazývá Moravu „eldorádem talmudistů a staroortodoxních“.
Podrobně o poměrech na Moravě informuje seriál příspěvků „Die Juden
in Mähren. Eine Stimme der Wahrheit“, otištěný v Orientu, 1849, v číslech 2, 4, 6,
8 a 11, signovaný M-z (mohlo by jít o Wolfa Münze z Lipníka, dalšího muže z Bossova
okruhu).
63