SBORNÍK Státního okresního archivu Přerov - Zemský archiv v Opavě

lázní na tzv. Kozím rynku (dnes na tomto místě stojí dnešní domov důchodů).
Když se v minulosti, v 18. století, bourala chalupa, narazili dělníci při
stavbě základů na veliké hliněné nádoby, podobné koupacím vanám. Bývala
zde totiž „lázňa pernštejnská a špitál stál hned vedle lázně“. Ve špitálu
bylo tehdy umístěno pět starých chudých osob, jejichž úkolem bylo především
modlit se za svého dobrodince. Přesné datum vzniku neznáme. 10
V roce 1503 koupil tovačovské panství Vilém z Pernštejna, katolík, štědrý
dárce kostelů, klášterů a špitálů. Z dochovaných archiválií je zřejmé, že
pamatoval i na zdejší špitál, kterému v roce 1510 poukázal z panských
důchodů na vydržování pěti chudých 25 kop grošů českých, polovici o sv.
Jiří a polovici o sv. Václavu. Z těchto peněz měl každý špitálník dostávat
„denně 4 pecínky chleba a piva jistou míru, pánem stanovenou“, dále všechno
ostatní k živobytí, včetně ošacení a otápění. Do tohoto špitálu byly přijímány
jen osoby z pánova panství, tj. z Tovačova či jiného pernštejnského
panství, vždy ale s vědomím a svolením vrchnosti. Toto mělo být zachováno
i „pro časy budoucí, pokud by pan Vilém nebo potomkové jeho a držitelé
Tovačova neuznali za dobré tuto prebendu změniti a jinak ustanoviti“. 11
V roce 1515 se Vilém z Pernštejna zavázal dávat 30 kop grošů míšeňských
s podmínkou, aby měšťané tovačovské chudé a zestárlé lidi opatrovali
a též „kladli ze špitálu pololetně vrchnosti účty“. Mimo to dostával špitál
pro chudé z tovačovského zámku chléb a pivo. V roce 1540 Jan
z Pernštejna a na Tovačově odevzdal špitál a lázeň na „Kozím rynku“ do
vlastnictví Tovačovským. 12
O dalších osudech špitálu za obecní správy nejsou zprávy. Koncem 16.
století vymřel rod pánů z Pernštejna, nová vrchnost ale nadále špitál vydržovala.
V roce 1597 koupil Tovačov uherský magnát Štěpán Illésházy, nejvyšší
pán hrabství liptovského a trenčianského, za 182 000 zl. V roce 1600
7 SOkA Přerov, fond AM Tovačov, inv. č. 3 (listina ze 4. 12. 1475), inv. č. 4 (listinou
ze dne 18. 2. 1492 Vladislav II., král uherský a český, oceňuje zásluhy Ctibora Tovačovského
z Cimburka a, přihlížeje k utrpení města Tovačova za poslední uherské
války, udílí Tovačovským právo, aby erbu svého zvyklého, tj. dvou věží městských,
červené a bílé, mezi nimiž je erb pánův jejich dědičných na zeleném trávníce
a v modrém poli, věčně používali. Současně jim udílí právo pečetit červeným voskem
a rozmnožuje počet dvou jarmarků o další dva výroční trhy, a to o sv. Jiří a sv.
Václavu). Viz též č. 4.
8 SOkA Přerov, fond AM Tovačov, inv. č. 12 (listina z 5. 3. 1540, Pardubice). Viz
UGWITZ, A.: cit. dílo, s. 42. Viz též Archiv Český, XX, s. 446–447 (dále AČ). VM,
s. 219.
9 SOkA Přerov, fond AM Tovačov, inv. č. 402, k. č. 44, inv. č. 576, k. č. 76, čj. 187 –
sirotčinec Marie Mildnerové. V Tovačově byl zřízen sirotčinec pro 18–20 dětí ve 30.
letech 20. století a nacházel se v domě MUDr. Aloise Hacara, lékaře a starosty,
v býv. Židovské ulici, dnes Denisova ul. čp. 326. Jeho správkyní byla Marie Mildnerová.
V 50. letech minulého století byl zrušen. V současné době patří objekt farnosti
a slouží jako nájemní dům.
10 ŠTÉGER, K.: Z historie panského špitálu v Tovačově. In: Vlastivědný sborník Střední
a severní Moravy, ročník XVII, 1938–1939, s. 28–31, 46–48, 60–61 (dále VSSSM).
11 SOkA Přerov, fond AM Tovačov, inv. č. 8 (listina z 1. 7. 1510, Tovačov). Viz též č. 10.
UGWITZ, A.: cit. dílo, s. 32, 36. GAJDICA, F.: cit. dílo, s. 18.
12 Viz č. 8. Viz též poslední pořízení pana Viléma z 30. 4. 1515, AČ, XVII, s. 216–217.
UGWITZ, A.: cit. dílo, s. 42, 82. VM, s. 218.
43