SBORNÍK Státního okresního archivu Přerov - Zemský archiv v Opavě

a půhony rukojemské. S půhončím chodil původně posel zemského soudu
a dva bezúhonní lidé z okolí, později se půhončí proukazovali rejstříkem všech
půhonů, které roznášeli, na každém z písemných půhonů také bylo jeho jméno.
Půhončí chodili původně pěšky, pouze půhony sluneční (tj. takové, které
byly přijímány až na posledním čtvrtém půhonném sezení a musely být doručeny
do západu slunce následujícího dne) mohl doručit na koni, který mu
poskytl žalobce. Od roku 1523 však i pro sluneční půhon byla doba doručení
prodloužena na týden. Také původní ustanovení o chození pěšky postupem
doby vzalo za své. Krále nepoháněli půhončí, ale dva urození páni. Stejně
tak mohl půhon doručit vlastní posel žalobce, dělo se tak zvláště, když
žalovaný dlel mimo zemi. Ovšem za cizinu se nepovažoval pobyt v Čechách,
v Rakousku, Polsku nebo Slezsku a půhon musel být doručen, většinou byli
vyrozuměni příbuzní. Pokud se ale žalovaný vypravil na dobrodružnou cestu,
např. do Francie, Itálie nebo k Božímu hrobu, půhon se za ním neposílal,
tudíž se nemohl dostavit k soudnímu jednání a soudní při tím žalovaný
neprohrál. Půhon musel být doručen do týdne, v 15. století platilo, že se tak
muselo dít dopoledne, v 16. století už ale stačilo do západu slunce. 17
Půhončí byli při konání svých povinností osvobozeni od placení mýt.
V roce 1562 nejvyšší komorník Zachariáš z Hradce potvrdil, že půhončí
podle listů od předešlých pánů komorníků byli osvobozeni od mýta v případě,
že nesou nebo vezou něco ze svého hospodářství na trh, a také osvobozeni
od placení mýta z toho, co si do domu pro svou potřebu koupili. 18
✻ ✻ ✻
12 CDB III, s. 23–24, V, s. 78–79 IV, s. 376–377.
13 Knihy půhonné a nálezové, 2. Brno 1873, s. 49. Viz NOVOTNÝ, J.: Mani, půhončí
a lovci. Časopis Matice moravské, 1957, s. 13. Archiv český. Praha, s. 106. Volavčí
po zahájení zemského soudu vyvolával na pobídnutí nejvyššího komorníka po třikráte
strany, aby přednesly své žaloby, ale koncem 15. století úřad zanikl.
14 Viz Práva a zřízení Markrabství moravského z roku 1545. Pokus moravských stavů
o revizi zemského zřízení. Historický úvod a edice. Brno – Praha 2005, s. 116.
Srovnej ČÁDA, Fr.: Zemské zřízení moravské z roku 1535. Spolu s tiskem z roku
1562 nově vydaným. Praha 1937, s. 18–19. Povinnosti půhončích jsou zaznamenány
v zemském zřízení z r. 1535 na listě 12 a 13, roku 1545 na listě 17 a 18, roku
1604 na listě 26 a 27. Srovnej KAMENÍČEK, Fr.: Zemské sněmy a sjezdy moravské.
Jejich složení, obor působnosti a význam od nastoupení na trůn krále Ferdinanda
I. až po vydání obnoveného zřízení zemského. Brno 1902, s. 59–62.
15 BRANDL, V.: cit. dílo, s. 366–367. Srovnej ČÁDA, Fr.: cit. dílo, s. 18.
16 Viz Kniha Tovačovská aneb Pana Ctibora z Cimburka a z Tovačova Paměť obyčejů,
zvyklostí starodávných a řízení práva zemského v Mar. Mor. Brno 1868, s. 29–30.
17 Viz MILLER, J.: cit. dílo, s. 7–12. Srovnej BRANDL, V.: cit. dílo, s. 282–284; CDM.
Díl 7. Brno 1864, s. 12–13 (glosář).
18 „Já Zachariáš z Hradce a na Telči, nejvyšší komorník desk a práva markrabství
moravského oznamuji tímto listem všem, jakož od starodávna lidé půhončí a volavčí,
kteří na tom ouřadě zemským seděli, do měst jdouce neb jedouce jinam z hospodářství
svého k trhu vezli nebo nesli a zase což sobě ku potřebě své do domu kupovali,
že jsóu majíce na to listy od předešlých pánův komorníkův markrabství tohoto,
mejt nedávali a znajíc, že by od starodávna podlí vší země na tom zůstání, aby při
tom zůstaveni bývali a do čtení lidé posavad toho užívali a takových mejt nedávali,
prázdni se bejti činili a se vymlouvali. Těm lidem nahoře psaným půhončím
a volavčím na ouřad do každé dědiny pod pečetí svú list na pargameně dal sem, aby
mýtní vidouce jich na mejtech nehyndrovali. Dán v Městě Olomouci v sobotu den
sv. Antonína léta Páně 1562.“ MZA Brno, A8, F 8, kart. č. 415.
11