SBORNÍK Státního okresního archivu Přerov - Zemský archiv v Opavě

Sborník Státního okresního archivu Přerov 2007
Ladislav Chajda
Základní plavecká výuka v Přerově
Organizovaný plavecký výcvik zaznamenáváme již před první světovou
válkou, kdy na místním rybníku prováděla výcvik c. k. rakouská armáda.
Do tajů plavání zaučovala vojáky a brance, a to pomocí vodící tyče a patřičných
hlasitých povelů za vedení instruktorů.
Základní (elementární) plavecká výuka dětí a školní mládeže souvisela
v Přerově zcela s vybudováním koupališť – bazénů. Když v roce 1900 byla
postavena a pro veřejnost otevřena letní plovárna u Michalova, naskytly
se možnosti organizovat bezpečně plavecký výcvik.
Po skončení války a konzolidaci poměrů (1919) se začalo využívat i vhodných
podmínek na letní plovárně. Výcvik plaveckých dovedností zařadili
do školního programu učitelé přerovských škol (O. Kadlec, H. Sekera).
V přerovském Sokole organizovali výcvik F. Zikmund, V. Mičková-Vignati
a také první přerovský propagátor zimního plavání a otužování R. Ratiborský.
Plavání bylo také vyučováno ve skautské organizaci pod vedením
Tlapy, Brože a Psoty.
V plaveckém výcviku se přešlo od „námořnického stylu“ k výuce plaveckého
stylu „prsa“ a později také „kraula“. V roce 1925 československá
vláda předložila Národnímu shromáždění návrh zákona o zavedení povinného
vyučování plavání na školách pro žactvo ve věku 10–14 let.
Pochopitelně možnosti letního či zimního výcviku záležely na tom, kdo
tělesnou výchovu na škole vyučoval a jaký měl osobně poměr k plavání.
Profesionálně tuto činnost vykonával až do roku 1944 s dospělými i mládeží
plavčík přerovské plovárny. Dělo se tak v té době obvyklým způsobem:
neplavec upevněn pásem k lanu, které bylo zavěšeno na silné tyči, prováděl
plavecké pohyby (prsařský plavecký způsob) za hlasitých pokynů plavčíka.
Po zvládnutí základních pohybů rukou i nohou, povoloval plavčík lano,
a cvičenec prováděním pohybů se více méně držel nad hladinou vody, anebo
povětšinou pod ní.
V létech německé okupace (1940–1944) se takto učili plavat i důstojníci
německého vojska. Plovárna ale byla po dobu jejich výcviku (dopoledne)
pro veřejnost uzavřena.
Plavecký výcvik obsahovaly i osnovy školní tělesné výchovy s podmínkou
– „tam, kde jsou k tomu vhodné podmínky“. Učitelé tělesné výchovy
využívali možnosti letní plovárny. Bylo to hlavně na konci školního roku,
v červnu, pokud pěkné počasí a teplá voda plavecký výcvik umožňovala. Po
otevření zimního bazénu Za mlýnem, dlouhého 12,5 m, v roce 1928 bylo
učiteli využíváno i této možnosti, a to celoročně k plaveckému výcviku.
V obou případech, na letní plovárně i na zimním bazénu, byl plavecký
výcvik prováděn tzv. „metodou důvěry“. Neplavci se seznamovali s vodou
pomocí her, potápění, splývání a nakonec se učili i správné pohyby paží
a nohou spolu s „dýcháním do vody“.
176