SBORNÍK Státního okresního archivu Přerov - Zemský archiv v Opavě

udiž rok 1647, v němž byly válečnými událostmi ohroženy jejich statky.
Tehdy se obrátili na nejvyššího písaře.
V roce 1703 vypukl spor mezi nejvyšším komorníkem a fiskem (fiskus
jako označení státu jakožto subjektu právních majetkových poměrů, totéž
co erár) o příslušnost ochrany nad dvořáky. Fiskus souhlasil, že pod ochranou
a pravomocí stavů, resp. nejvyššího komorníka jako představeného
zemských desek, stojí jen půhončí. Fiskus nechtěl totiž přiznat nejvyššímu
komorníkovi vůbec žádnou pravomoc nad svobodníky a uznával jako kompetentní
pouze zemské hejtmanství a tribunál a sám si nárokoval pro sebe
ochranu svobodníků ve věcech majetkové držby a smírčích záležitostí, a to
podle instrukce pro český fiskus, kterou se měl řídit podle vlastní instrukce
i fiskus moravský, a podle praxe zachovávané až do roku 1623. Spor byl
rozhodnut až po půl století, protože zemský výbor, který byl požádán o dobrozdání,
hledal řešení ve studiu privilegií jednotlivých dvořáků, k čemuž
v letech 1723 a 1744 bylo prostřednictvím krajských úředníků a úřadu
zemských desek nařízeno jejich předložení. Ke zdržení v řešení sporu přispěly
také v tom čase probíhající války.
Půhončí museli svá dříve uplatňovaná práva bránit, např. v roce 1716
vedli s lipnickou městskou radou spor o to, zda jsou osvobozeni od placení
mýta. Potíže zřejmě nastaly v tom okamžiku, kdy za osvobozeného se prohlašovali
i ostatní obyvatelé Sobíšek, popř. lidé u půhončích sloužící. Podobný
spor proběhl i s městem Přerovem. 47
Z relace vyhotovené královským fiskem v roce 1734 v záležitosti nepořádků
mezi dvořáky je třeba zvláště uvést:
1. svobodné dvory, mlýny a statky spolu s privilegii nebyly zaneseny v žádných
veřejných knihách;
2. testamenty byly chovány u soukromých osob;
3. testamenty byly jen zřídka vyhlášeny veřejně;
4. svobodníci nevěděli nic o úředně autorizovaném poručnictví;
5. sňatková ujednání obsahovala mnoho nepořádků ohledně dělení statků,
nebyla potvrzena a zanesena do úředních knih;
6. svobodníci nebyli pod dohledem žádného úřadu;
7. neexistovalo žádné rozhodnutí o tom, že by svobodníci mohli svévolně
prodat neb rozdělit své pozemky.
To vše mělo své příčiny v neexistenci úředních pravomocí. Komplikace
narůstaly s tím, jak se původně šlechtické svobodné dvory dostávaly do
rukou osob, které nemohly být zapsány do zemských desek, a proto nestá-
44 RADIMSKÝ, J.: cit. dílo.
45 D’ ELVERT, Ch.: cit. dílo s. 413.
46 MZA, F 52, kart. č. 526. Část příspěvku o poměru půhončích k nadřízeným orgánům
byla zpracována podle d’ ELVERT, Ch.: Das Institut der Freysassen in Mähren
und Schlesien. Zeitschrift für österreichische Rechtsgelehrsamkeit und politische
Gesetzkunde. Wien 1840, s.437–444, 485–493. LUKSCHE, J.: Besondere
Rechte der Personen Mährens und Schlesiens. Brünn 1844, s. 339–344. MÜLLER,
V.: Půhončí. List z právních dějin moravských. Sborník prací historických. Praha
1906, s. 233–245. KRATOCHVÍL, A.: Svobodné dvory na Moravě od 17. století
podnes. Časopis Moravského muzea zemského, 1910, s. 1–24, 177–189. RADIM-
SKÝ, J.: Svobodné dvory na Moravě po válce třicetileté. ČVSMOl, 1949,s. 60–66.
47 SOkA Přerov, AM Lipník nad Bečvou, inv. č. 65, kart. č. 28.
23