SBORNÍK Státního okresního archivu Přerov - Zemský archiv v Opavě

Se svým svým učitelským sborem – Osmiletá střední škola Dřevohostice – zámek –
ve školním roce 1950/1951. Stojící zleva: Marie Bartušková, Bohumil Šibrava,
František Zmeškal, Stanislav Chvátal, Josef Stodůlka, Eva Kvapilová, Zdeňka
Malachtová. Sedící zleva: Jaroslava Šifnerová (provdaná Doleželová), Jiřina
Mikšíková, Leopold Smiřický, Marie Hrazdirová, Eva Papežíková. Archiv autora
se zde s ním často setkávala i mimo školu na večerních besedách. Jak ráda
na ta posezení dodnes vzpomínám! Musím však ještě připomenout, že jsem
se rychle sžila s místními lidmi a velmi jsem si s nimi rozuměla.
Pan Smiřický byl dobrým ředitelem, naším nadřízeným i kolegou. Dovedl
vše obratně zorganizovat, obětavě nás, mladé učitele, zasvěcoval do školní
praxe, radil, taktně a ochotně pomáhal.
Uměl vždy hájit učitele i žáky, v těžkých dobách mnohé dělal tak, aby se
nikomu neublížilo. Jsem přesvědčena, že to byla právě jeho zásluha, že tehdejší
učitelský sbor byl tak stmelený a výborně sladěný. Sborovna se stala
milým místem, kde se často zpívalo, příjemně vyprávělo i poslouchalo, panovala
tu shoda a přátelství.
Je třeba poznamenat, že panu řediteli patří velké díky za zřízení nové
školní budovy. Neúnavně zdůvodňoval její potřebu, jezdil, sháněl, vysvětloval,
účastnil se nejrůznějších jednání a zajišťoval mnoho dalšího.
V osobě pana Smiřického jsem spatřovala postavu kantora, jak jej známe
ze starších knih. Učil, hrál na housle, na violu, na basu, přednášel na
různých besedách, účastnil se dění v městečku, byl obeznámen s jeho historií,
napsal o ní vlastivědnou publikaci a řadu článků, po léta psal dřevohostickou
kroniku.
Za okupace byl zapojen do protifašistického odboje, spolupracoval
s „Obranou národa“, se skupinou „Clay – Eva“ i s partyzány v Hostýnských
horách. Vždy jsem ho považovala za opravdového vlastence.
146