SBORNÍK Státního okresního archivu Přerov - Zemský archiv v Opavě

ka služebníka přejal syn“. Téhož roku se objevuje „grunt služebnictví
Humenského“ v Humnech u Těšína. 11
✻ ✻ ✻
Pro období do 15. století máme jen několik málo zpráv o půhončích v olomoucké
oblasti zemského práva. V listině z listopadu 1232 markrabí Přemysl
daroval svému kaplanovi půdu ve své vsi Loděnice, kterou dříve drželi
dva komorníci. Stejným způsobem tentýž majetek potvrdil Přemysl
Otakar II. olomouckému kostelu v roce 1254. Podobně dle listiny z 19. květ-
5 Viz např. „quod predictis decano et cancellario nulla fuit omnino citatio presentata“,
CDB, II, s. 172, rok 1219. Srovnej Slovník středověké latiny v českých zemích.
Sv. 1. Praha 1987, s. 685–686. Viz Staročeský slovník. Sv. 3. Praha 1996, s. 458–459.
U manského soudu olomouckých biskupů byly půhony dodávány původně prostřednictvím
dvou manů, od roku 1529 půhony roznášeli poslové, čímž se přípravné
procesní řízení přiblížilo praxi zemského soudu. MILLER, J.: cit. dílo, s. 17. Srovnej
Codex diplomaticus Moraviae (CDM). 13. díl. Brno 1897, s. III–VIII.
Uveďme si pro srovnání zvyklosti u českého královského soudu dvorského ve věcech
sporných vztahujících se jenom na manské záležitosti. I zde byl komorník, ten ale
býval pověřován jinými úkoly. Půhon k soudu vykonával některý královský man,
kterého si žalobce mohl sám vybrat, nebo byl ustanoven samotným úřadem dvorských
desek. Býval to obyčejně man usedlý v nejbližším okolí pohnaného. Byl rozdíl
v tom, zda půhončím byl urozený lenník, který mohl půhon provést osobně, nebo
jím pověřit posly, nebo zda šlo o mana nižšího řádu, popř. mana služebného, kteří
byli povinni osobně navštívit obviněného v místě jeho působení a oznámit mu, kdo
jej obvinil a v jaké lhůtě (nesmělo to být méně než dva a déle než šest týdnů). Při
tom mu ukázali půhonný list. V případě, že nezastihli pohnaného doma, oznámili
půhon manželce, nebo čeledi, což bylo považováno za doručení. O provedení půhonu
svědčil půhončí tím, že k půhonnému listu při jeho vrácení úřadu přitiskl svoji
pečeť. Ztratil-li list, nebo když jej pohnaný nechtěl vrátit, vyhotovil půhončí vlastní
list. Viz Desky dvorské Království českého. Díl. VII. První kniha půhonná z let
1383–1407. Praha 1929, s. IX–XX.
U měst a horních soudů otázka doručování žalob a tím předvolávání žalovaných
nepředstavovala důležitou část přípravného řízení. U městského soudu soudce přijímal
žalobu, seznámil se s podstatou sporu a byl obeslán žalovaný. Šlo o jednostranný
procesní úkon, kterým žalující uplatňoval své právo na soud, a na důkaz
toho složil určitou peněžní částku – přípovědné.
6 Přemysl Otakar I., český král, obnovuje práva kdysi knížete Konráda Oty a jeho
předchůdců, později sama sebou v znojemské provincii zavedená, a ustanovuje, aby
se jimi řídili i v bítovské provincii. Znojmo 1222. „Item nullus camerariorum citet
aliquem, nisi cum certo testimonio eorum, quorum interest: et nominatim quilibet
eorum debet ducere castellani nunccium et alium iudicis, et insuper duos kmetones
de circumsedentibus villis: et si camerarius vadit ipse secundus aut tercius sine nunciis
beneficiatorum, si interficitur, nichil pro eo respondeatur.“ Codex diplomaticus
Bohemiae (CDB), II, s. 222–225. Přemysl Otakar I., český král, obnovuje práva kdysi
knížete Konráda Oty a jeho předchůdců, později sama sebou v brněnské provincii
zavedená, a nařizuje se jimi řídit. Brno 1229. „Item si quis citatus fuerit et obtinuerit
ius suum in iudicio, neque wrez neque pohonce, set solummodo denarios duos
persolvat, quod pomocne vulgariter appellatur.“ CDB, II, s. 329–332.
7 CDB, V, s. 513–514. CDB V, s. 479–481. Srovnej JAN, L.: Vznik zemského soudu
a správa středověké Moravy. Brno 2000, s. 70.
8 CDB II, s. s. 362–364, s. 412–415.
9 KLABOUCH, J.: Staré české soudnictví. Jak se dříve soudívalo. Praha 1967,
s. 284–285.
10 Archiv český. Praha 1899, s. 450.
11 PRASEK, V.: „Volenstva“ selská a jich druhy. Selský archiv, 1902, s. 197.
9