Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

vzal poslední těšínskou kněžnu Alžbětu Lukrécii. Lichtenštejnové předpokládali,že po její smrti připadne celé knížectví do jejich rukou. To by ale nebývale posílilorodové pozice v hornoslezské oblasti. A tak po smrti poslední těšínské Piastovnypřešlo knížectví jako odumřelé léno Koruny na českého krále. Ferdinand III. se všakstal pánem Těšínska až v roce 1653. Knížata z Lichtenštejna věděla, že ve Slezskudalší majetky nezískají, proto obrátila svoji pozornost nazpět k Moravě, kde k tomubyly příhodnější podmínky. 612. února 1627 zemřel kníže Karel I., jenž položil zcela nové základy rodovémoci, která neměla v tehdejší podunajské monarchii obdoby. Za jeden lidský životse dokázal vzedmout z pouhého „moravského šlechtice“ až do knížecích výšin.Pokračovatelem rodu se měl stát jeho teprve šestnáctiletý syn Karel Eusebiusz Lichtenštejna. Za něj až do roku 1632 spravovali majetek jeho strýcové Maxmiliána Gundakar. 7Ovšem na přetřes přišla ve třicátých letech 17. století otázka dřívějších finančníchaktivit jeho otce Karla I. ve známém mincovním konsorciu de Witte. Škodazpůsobená císaři činností konsorcia byla odhadnuta na výši 31 000 000 zlatých.Jednotliví aktéři se snažili získané peníze urychleně investovat do pozemkovéhomajetku. Navíc panství byla prodávána pod cenou. Souhra těchto okolností vedlav konečném důsledku k velkému majetkovému zisku na Moravě. V nejisté situacibyl Karel Eusebius až do roku 1665, kdy dostal od císaře Leopolda I. tzv. generálníabsolutorium. Původně komora požadovala po Karlovi Eusebiovi zaplatit částku10 500 000 zl., kterou zpronevěřil jeho otec. Nakonec zaplatil za otcovo „mincovnípodnikání“ pouze 150 000 zl. Teprve po roce 1665 mohlo být plně počítános moravskými statky. 8Za svého života se Karel Eusebius nepustil do rozšiřování rodového majetku.K jeho nejvýznamnějším akcím patří stavba plumlovského zámku a přestavbazámku ve Valticích. Tyto stavby ještě ve spojení s vlastní reprezentací vytvořily6 WINKELBAUER, T.: Fürst und Fürstendiener. Gundaker von Liechtenstein eine österreichischerAristokrat des konfessionellen Zeitalters. Wien - München 1999; SEGER, O.: Gundakarvon Liechtenstein und Albrecht von Wallenstein. In: Jahrbuch des Historichen Vereins für dasFürstentum Liechtenstein, Bd. 80, Vaduz 1980, s. 77–111; FUKALA, R.: Slezsko, s. 200–211.7 Hausarchiv der Regierenden Fürsten von Liechtenstein Vaduz (HALV), inv. číslo 470–474Karl I. (1569–1627). Zde nalezneme soukromou korespondenci knížete a rodinné záležitosti.SCHÖPFER, G.: c. d., s. 43–48.8 HALV, inv. číslo 490–514. Karl Eusebius (1611–1684); SEJBAL, J.: Základy peněžního vývoje.Brno 1997, s. 217.142