Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

„Obnažená pravda“, o které hovoří Jeffrey Hamburger, 48 je zde skutečně vyjádřenanejen realisticky, v nahotě Kristova fyzického těla, ale rovněž ve své filozofickéa teologické podstatě. Veritas Dei, jako devíza husitského programu, je zhmotněnaa vizualizována imagem, jenž je zcela tělesné, haptické a tedy pravdivé, určenéke komunikaci s tělesným zrakem věřícího a vytváří tak prakticky dokonalouiluzi přítomného Krista. Reálná a pravdivá forma obou soch zdůrazňuje více nežpřesvědčivě fakt, že Kristus je realiter et veraciter přítomen ve svátosti eucharistie.Sochy Bolestných Kristů z pražských radnic stejně jako z Kutné Hory tak zhmotňujínejen jeho božskou (ne)přítomnost, ale především zprostředkovávají spásu, jejímžnositelem je eucharistický chléb – lidské tělo Krista.Je otázkou, zda extrémní důraz na realistickou formu obou soch BolestnýchKristů v českém prostředí může být interpretováno také polemickým způsobemjako důkaz pravdivosti eucharistické teologie pražských utrakvistů (a vlastně takékatolíků) proti heretickým představám táborských kněží, že ve svátosti eucharistieje Kristus přítomen pouze duchovně, nikoliv tělesně, a že po proměnění, hostiezůstává i nadále chlebem (tzv. učení o remanenci). Pokud bychom přijali datováníobou soch Milenou Bartlovou do první poloviny čtyřicátých let 15. století, což jei z čistě výtvarného hlediska velmi pravděpodobné, mohli bychom jejich unikátnícharakter vnímat v historickém kontextu čtyřicátých let, kdy se v letech 1441a 1443 v Kutné Hoře konaly kněžské synody, z nichž druhá byla věnována otázkámeucharistie a měla s konečnou platností rozhodnout věroučné rozpory týkajícíse této svátosti mezi táborským kněžstvem a pražskou utrakvistickou stranou.Táborské učení o eucharistii bylo synodou odmítnuto, což roku 1444 potvrdil takézemský sněm, který proti táborské pikardské věrouce ustanovil, že ve svátostieucharistie je přítomen „…celý Kristus, pravý Bůh a pravý člověk, s svým vlastnímpřirozením a podstatou svého přirozeného bytu, kterouž podstatu vzal z PannyMarie, kteroužto sedí na nebi na pravici Boha Otce…”. 4948 Podle J. F. Hamburgera naturalistické umění pozdního středověku, zejména nizozemská malba15. století, odráží nejen empirickou zkušenost jako takovou, ale prostřednictvím naturalistickéformy potvrzuje autenticitu a pravdivost božské vize (visio). Ta sama je rovněž vnímána jakoempirická zkušenost, jejíž vizuální a výtvarná reflexe je vyjádřením zjevené a tělesným zrakemspatřitelné pravdy, která je nyní vnímána zcela naturalisticky jako materiální, haptická,sensuální a vlastně tělesná. Hamburger výstižně uzavírá, že pozdně středověká vidění „…stake their claim to truth by referring to corporeal images seen with corporeal sight, in particularreliquaries and cult images in the form of statues. The naked truth is no longer invisible,it can be seen and has a body.“ Cit. HAMBURGER, J. F.: Seeing and Believing, s 48.49 Cit. NEJEDLÝ, Z. (ed.): Prameny k synodám strany pražské a táborské v letech 1441–1444.Praha 1900, s. 57–58; SEDLÁK, J.: Studie a texty k náboženským dějinám českým. Olomouc1914.22