Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

politické moci…“ 46 Vizuální asociace Bolestného Krista a Apokalyptickéhosoudce prostřednictvím gesta ostensio vulneris pozdvižených rukou, nepředstavujev kontextu evropského umění středověku novum a setkáme se s ním již v obdobívrcholného středověku. Nicméně formální naléhavost vyjádřené eucharistickésymboliky ve spojení s ideou Posledního soudu je u pražských Bolestných Kristůskutečně výjimečná. Ponecháme nyní stranou konfesijní problematiku interpretaceobou soch a soustředíme se na jejich eucharistickou symboliku, vyjádřenouv českém prostředí jedinečným způsobem.Obě pražské sochy, podobně jako pozdější Bolestný Kristus z kutnohorskéradnice z počátku 16. století, jsou v českém prostředí, jak již bylo řečeno výše,jedinečné svým formálním charakterem. Je pro něj charakteristický naturalismus,hraničící v případě kutnohorské sochy s exaltovaným verismem, kde důležitou rolihraje i nejmenší fyziognomický detail Kristova těla. 47 Tento empirický realismusmá vyjádřit nejen Kristovo lidství a existenci Kristova fyzického těla v tomto světěv citově nejnaléhavější poloze, vybízející ke kontemplaci a lítosti nad vlastními hříchy(citové vydírání na něž v této souvislosti upozornila Bartlová je jistě na místě), alerovněž je mocnou výzvou k imitatio. Člověk má Krista následovat nejen duchovně,ale také fyzicky – svým životem, tělem, jež je analogické ke Kristovu fyzickémutělu, a tedy skutky, které jediné vedou, v kontextu teologie české reformace (av kontrastu s pozdějším Lutherovým sola fide) ke spáse. Ve zcela konkrétnímkontextu pak imago Pietatis na radnici nabádalo radní k následování nejen vesmyslu spravedlivého, zodpovědného a oprávněného výkonu soudní pravomoci, alecelým křesťanským životem. Zdůrazněná fyzičnost Kristova těla měla jistě vyjádřitjeho reálnou přítomnost ve svátosti oltářní - tzv. druhou inkarnaci - vtělení Kristovatěla do podoby konsekrované hostie. Kristus je podle středověkých teologů v hostiisubstanciálně přítomen jako celistvá entita bytí - živý Bůh a živý člověk s dušía tělem. Naopak božská stránka Kristovy osoby je u pražských soch vyjádřenanikoliv hmotně, ale na první pohled možná paradoxně gestem ostentace ran, ježjsou zdrojem spásy a proto také autonomním objektem pozdně středověké devoce.Gesto pozdvednutých dlaní Krista bylo pro středověkého člověka jednoznačněspojeno s Posledním soudem. Tento eschatologický symbol v sobě spojuje přítomnés budoucím – pozemský svět se světem božským, supernaturálním a věčným.46 BARTLOVÁ, M.: Mistr Týnské kalvárie. s. 47.47 K tělesnosti jako stylové formě pozdně středověkého výtvarného umění naposledy BARTLOVÁ,M.: Středověké umění a tělesnost. In: Ars vivendi. Professori Jaromír Homolka ad honorem.Vol. V. Praha 2006, s. 423–432. Zajímavý pohled na problematiku vnímání lidského tělaa tělesnosti ve středověké společnosti a zbožnosti z pohledu gender přinesla BYNUM, C.W.: Fragmentation and Redemption. Essays on Gender and the Human Body in MedievalReligion. New York 1992.21