Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

tická idea tvořila ve 12. století jeden z hlavních aspektů monastické zbožnosti.V období vrcholného středověku se stali šiřiteli kultu Kristova lidství (humanitas)zejména františkánští mystikové, kteří je vnímali v souvislosti s Kristovýmutrpením (passio) jako úzce spojené s jeho dobrovolným lidským ponížením(humiliatio).Nový pohled na Krista apostrofovaného jako Boha vtěleného do lidskéhotěla zásadním způsobem ovlivňoval také vnímání svátosti eucharistie vevrcholném středověku a složité teologické diskuse ohledně reálné přítomnostiKrista ve svátosti oltářní (praesentia realis Christi). Jestliže se teologům jižběhem 11. století podařilo díky realistické filozofii, vycházející ze základůAristotelova učení o kategoriích, predikátech, akcidentech a substanci, sémantickydefinovat, že Kristus je ve svátosti přítomen realiter et veraciter, velkýmproblémem bylo uchopení způsobu jeho zpřítomnění ve svátosti. V roce 1213svolal do Říma papež Innocent III. koncil, jenž ustanovil učení o transsubstanciacizávazné pro celou církev. Koncil se usnesl, že „…chléb se přepodstatňujev tělo, a víno v krev prostřednictvím moci Boží…“ 3 Od tohoto okamžiku setermín transsubstanciace, označující proměnu, jež se odehrává při konsekracichleba a vína, ve skutečné tělo a krev Ježíše Krista, stává v teologických traktátechi v hagiografické literatuře 13. století zásadním bodem eucharisticképroblematiky. Pro středověké věřící tato nová nauka již neznamenala pouzevágní fakt, že v posvěcené hostii je Kristus skutečně a pravdivě přítomen, alenyní věřili, že hostie samotná je dokonce substanciálně totožná s Kristovýmlidským – fyzickým tělem, jenž je analogické k jejich vlastnímu tělu. Kristusse tak stává přítomným v tomto světě a v jeho reálném čase. Tato karnalizaceoltářní svátosti 4 vedla především v monastickém prostředí již od 10. stoletíessentially, was to remove the devil from the central role he had held in the story of redemptionfor a millenium, and thus bring man into a direct confrontation with God in regard to hissalvation. But the God was the human Christ...“ Cit. DEVLIN, D. S.: Corpus Christi: A studyin Medieval Eucharistic Theory, Devotion and Practice (disertační práce). Chicago 1975,s. 121.3 „Una vera est fidelium universalis ecclesia, extra quam nunnus omnio salvatur. In qua idemipse sarcedos, et sacrificium Jesus Christus: cuius corpus et sanguis in sacramento altarissub speciebus panis et vini veraciter continentur: transubstantiatis, pane in corpus, et vino insanguinem...“ Cit. DEVLIN, D. S.: c. d., s. 2.4 Fakt, že věřící ve svátosti vlastně pojídá Kristovo maso a pije jeho krev, byl jedním z důvodů,proč byla nauka o presentia realis některými teology obtížně přijímána. S alternativní naukoupřišel v 11. století Berengar z Tours, který v traktátu De sacra coena adversus Lanfrancumodmítl jakékoliv podstatné, substanciální změny eucharistických elementů, tj. chleba a vína, arovněž skutečnou přítomnost Kristova fyzického, historického těla v konsekrovaném chlebua vínu. Skutečnou přítomností Krista ve svátosti oltářní Berengar rozumí přítomnost Kristova8