Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

Jan Adam měl zájem, aby částka byla stanovena co možná nejvýše. Koupi tohotopanství chápal jako investici, do které chtěl vložit co možná nejvíce peněz. Penízena toto panství byly poskytnuty takřka okamžitě. Částka posloužila hraběti Hanibalovik pokrytí velké části dluhu. Jan Adam z Lichtenštejna mohl být spokojen,jeho plán na získání Schellenberska mu vyšel. Nyní se rozběhla nanovo jednánío koupi zbylého panství Vaduz. 17Jednání o Vaduz vstoupila do závěrečného jednání počátkem roku 1712.Tehdy byla stanovena cena za zbylé panství ve výši 290 000 zl. Protože Jan Adamv tomto okamžiku nedisponoval tak velkou částkou, musel si vypůjčit 250 000 zl.,které se měly splácet z výnosů obou panství v následujících letech. Ročně mělabýt vyplacena suma od 7 000 zl. do 8 000 zl. Jan Adam Ondřej mohl být v jarníchměsících roku 1712 velmi spokojen. Všechny aktivity vynaložené na získáníSchellenberska a Vaduzska se vyplatily. V této fázi již nezbývalo nic jiného, nežzačít jednat s císařem o povýšení obou panství na říšské knížectví. Ovšem osudtomu chtěl jinak. Kníže spěl k cíli své životní poutě. Tento svět opustila knížecíduše 16. června 1712. Zanechal po sobě rozsáhlá panství na Moravě, v Čechácha Rakousích. K tomu ještě dvě slezská knížectví, množství přestavěných zámků,paláců a dvě malá panství na břehu Rýna. 18Veškerý majetek připadl na zbylou gundakarovskou linii. Kontinuita v majetkovýchzáležitostech byla zajištěna sňatkem Josefa Václava z Lichtenštejna (gundakarovskálinie) a Anny Marie z Lichtenštejna (karlovská linie). Tím veškerélichtenštejnské statky zůstaly v rodě. 19Knížata z Lichtenštejna v čele s Antonínem Floriánem z Lichtenštejna žádalina císaři povýšení panství Schellenberg a Vaduz na říšské knížectví. Protožedošlo mezi Antonínem a Josefem Václavem k dohodě o primogenituře, vzdal seJosef Václav v roce 1718 vlády nad Vaduzskem ve prospěch strýce Antonína Floriána.Teprve za jeho vlády bylo území dvou panství povýšeno 23. ledna 1719 nasvobodné říšské knížectví. Území neslo od té doby název Knížectví Lichtenštejna bylo 343. státem tehdejší Svaté říše. 2017 HHStA, RHR 99 Liechtenstein, pag. 59; VOGT, P.: Der 18. Januar 1699 – Wendepunktunserer geschichte. In: Jahrbücher des Historischen Vereins 98, 1999, s. 1-37; GURT, C.(Hg.): Kaufvertrag der Herrschaft Schellenberg 1699. Vaduz 1999.18 SCHLIP, H.: Die neuen Fürsten, Zur Erhebung in den Reichfürstenstand und zur Aufnahmein den Reichsfürstenrat im 17. und 18. Jahrhundert. In: PRESS, V. - WILLOWEIT, D. (Hg.):Liechtenstein – Fürstliches Haus und staatliche Ordnung. Vaduz 1987, s. 252.19 OBERHAMMER, E.: Gesegnet sei dies Band. Eheprojekte, Heiratspakten und Hochzeit imfürstlichen Haus. In: Der ganze Welt ein Lob und Spiegel. München 1990, s. 182–203.20 MAUR, C. von: Die Gründung des Fürstenthums Liechtenstein. In: Jahrbuch des HistorischenVereins für das Fürstentum Liechtenstein 1. Vaduz 1901, s. 5–80.146