Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

pouze podnětem pro budoucí souborné pojednání. 3 V této souvislosti se pokusímjen upozornit na jednotlivé typy nástrojů, jejichž výskyt je možno na našemúzemí předpokládat.Na prvním místě bych upozornil na bicí nástroje. Jejich zvukotvornémedium rozechvívají údery rukou, paliček nebo kladívek. První skupinu z nichreprezentují nástroje sestavené z různě dlouhých destiček umístěných na (převážně)dřevěném rámu či ozvučné bedně. Zvuk se vyluzuje údery paliček.Pokud byly destičky vyrobeny ze dřeva, pak mluvíme o xylofonu, byly-li použitykamenné lamely, pak je to litofon. Jednolité kovové nástroje označujemeslovem gong. Žádný z těchto nástrojů se zatím nepodařilo objevit. Několikkolegů mne upozornilo, že nalezli v objektech kameny ve tvaru úzkých a dlouhýchhranolů. Sám jsem na ně ve Hlinsku také narazil. Zda představovalysoučást litofonu, nedovedu posoudit. Bohužel jsme z nich nástroj nesestavilia nezkoušeli jsme je rozezvučet. Teprve dodatečně jsem zjistil u výtvarníkaV. Groše z Veselí nad Moravou, že na kamenné destičky sestavené určitýmzpůsobem lze skutečně zahrát melodii. K výrobě bubnů používali „hudebníci“v pravěku především dřevo. V úvahu přicházejí bubny štěrbinové, vydlabanéz kmenů. Dutiny sloužily jako ozvučna. Nástroj se rozezvučoval údery nahrany úzké štěrbiny vyřezané do podélné stěny bubnu. Přímé doklady o nichnemáme, nenalezly se ani v mokřadech, na nichž stály nákolní osady.Druhý typ bubnů, resp. bubínků, tvořil kruhový dřevěný rám, na němžbyla napnuta vyčiněná kozlečí či telecí kůže (v současnosti hlavně oslí). Zvukse vyluzoval údery prstů nebo paličkou na membránu. Výšku tónu určovalovypnutí kůže. Ani tyto bubny jsme nenalezli. Z dosud neznámých důvodůzačali osadníci ve střední Evropě na sklonku staršího eneolitu (kultura nálevkovitýchpohárů, tripilská kultura) a ve středním eneolitu (bádenská kultura,salzmündská, bernburnská a wallternienburnská kultura) vyrábět bubínkyz pálené hlíny. Jak ukázala analýza kusů nalezených ve Hlinsku 4 měly kalichovitýtvar s rozevřeným ústím a nízkou dutou nožku kuželovitého tvaru.Od mís na nožce se odlišovaly absencí dna. K uchycení membrány a jejímuvypnutí sloužily zahnuté výčnělky, ouška nebo do hrdla nožky vyrytá spirála.Její žlábek sloužil k zajištění motouzu před klouzáním po vyhlazenémpovrchu nádoby. Známý keramik a restaurátor J. Klose vyslovil tezi, že tytopředměty mohly sloužit jako cedníky tvarohu. Úchyty by v tomto případě3 FUKAČOVÁ, K.: Vznik a počátky hudby ve světle prehistorického a archeologického bádání.Brno 1988 (rkp. studentské vědecké práce, Ústav archeologie FF MU Brno).4 PAVELČÍK, J.: Keramika horizontu I z Hlinska u Lipníka nad Bečvou. Pravěk NŘ 3, 1993,s. 89–90, obr. 3:4, 7, 9, 10, 16, 19, zde i další literatura.180