Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

ostravští izraelité počkat na zřízení vlastní náboženské obce až do 9. února1875. Po epidemii v roce 1873 dočasně poklesl počet židovských imigrantů naobou stranách Ostravice, ale následující migrační vlny v osmdesátých a devadesátýchletech 19. století, s nimiž do města přicházela i řada nemajetných neboméně movitých haličských židů, opět početně upevnily postavení židovskékomunity ve městě. Nově ustavená Židovská náboženská obec pro Moravskoua Polskou Ostravu a okolí (1873) zahrnovala vedle přilehlých obcí i městaFrýdek a Místek (do roku 1893) a Bohumín (do roku 1910). Prvním rabínempro Moravskou Ostravu se stal dojíždějící těšínský rabín Samuel Friedmann(1875-1890), jehož nástupci se stali sankt-pöltenský rodák Dr. Bernard Zimmels(1890-1893) a Dr. Jakob Spira (1894-1942). Dlouholetým předsedou ŽNObyl podnikatel Markus Strassmann (1875-1903), kterého vystřídal Dr. AloisHilf (1903-1934).Do poloviny sedmdesátých let se izraelité shromažďovali k bohoslužbámv modlitebně na Zámostí, kterou ale pro rostoucí počet příslušníků a významŽNO nahradila v rekordním termínu postavená a zasvěcená synagoga reformovanéhoritu v Pittlerově ulici (postavena 20. května - 15. září 1879). Chasidskáortodoxní modlitebna byla v Moravské Ostravě otevřena až v roce 1926. Svézesnulé museli ostravští židé pochovávat do roku 1872 na hřbitově v Těšíně, nežbyl v prosinci zmiňovaného roku dán do užívání nový židovský hřbitov u Říšskésilnice vedle městského centrálního hřbitova. V roce 1867 se přestěhovalado Moravské Ostravy z pravého břehu Ostravice zprvu jednotřídní židovskáškola, od roku 1894 již čtyřtřídní. Na konci 19. století se moravskoostravskáŽNO mohla chlubit řadou ženských, pěveckých, řemeslnických, vědeckýchnebo dobročinných nadací, vlastním Obecním domem (1901) a tělovýchovnouorganizací Bar Kochba (1899). 10Do vzniku samostatného státu byli stoupenci jiných vyznání (helvétského,starokatolického, pravoslavného) odkázaní na ojedinělé návštěvy duchovních,na občasné návštěvy nejbližších far daných vyznání nebo na návštěvy bohoslužebspřízněných konfesí. Tak byli např. katolíci byzantsko-slovanského obřadunuceni až do dvacátých let navštěvovat bohoslužby římskokatolické, než získalivlastní duchovní správu, kterou pro ně od roku 1927 zajišťovali redemptoristé,působící při kostele sv. Václava v Moravské Ostravě. S rozvojem československéhostátu došlo i k rozvoji duchovní správy konfesí, před rokem 1918v Moravské Ostravě jen ojediněle zastoupených nebo nově vzniklých (církevčeskoslovenská, českobratrská, baptisté ad.).10 FIEDLER, J.: Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha 1992, s. 117–118;KLENOVSKÝ, J.: Židovské památky Ostravy. Brno - Ostrava 1997–1998, s. 4–12.46