Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

Mesiáše. V tradici pozdního Židovstva měl mít Mesiáš dva předchůdce, Eliáše, aEnocha nebo Mojžíše, přičemž podle svědectví Bible byl Jan Křtitel již některýmisvými součastníky pokládán přímo za vtěleného proroka Eliáše. Postavu Eliášepředpokládám na severní stěně presbytáře, jejíž malířská výzdoba se nedochovala.Doplňoval by tak jak Kristovy předchůdce, tak také eschatologický význam jejichzjevení – počátek posledního času, jenž bude zahájen utrpením Spasitele.Přítomnost starozákonních proroků v markovických malbách rovněžpřipomíná událost Proměnění Páně na hoře Tábor, jež opět nepřímo odkazuje keKristovým pašijím. Podle sv. Lukáše Kristus vyšel s Petrem, Jakubem a Janem nahoru, aby se pomodlil „a když se modlil, učiněna jest tvář jeho proměněná, a oděvjeho bílý a stkvoucí. A aj dva muži mluvili s ním, a ti byli Mojžíš a Eliáš, kteříš (…)vypravovali o smrti jeho, kterouž měl podstoupiti v Jeruzalémě.“ 39 Scéna proměněníPáně byla středověkými teology chápána především jako důkaz Kristova božství,aluze na Zmrtvýchvstání, Nejsvětější Trojici a jako prefigurace zázračnéhoproměnění Kristova těla v posvěcené hostii na oltáři. 40 Tomuto chápání Proměněníikonograficky dpovídá svým neobvyklým pojetím např. scéna Proměnění Páněv sakristii kostela sv. Benedikta v Krnově – Kostelci. 41 (obr. 6) Postava Krista jezde v souladu s biblickým textem znázorněna jako sněhobílá, Kristus má všakv rozporu s běžnou ikonografií tohoto námětu ruce zkříženy na prsou a připomínátak Vir dolorum. Je neobvykle oděn do paprskovité svatozáře, připomínající jehooslavené tělo po Zmrtvýchvstání. V rámci tohoto motivu neobvykle pojatá paprsčitásvatozář symbolizuje také zázrak proměnění Krista na oltáři, jenž by nebyl možný,pokud by Kristus nesdílel božskou podstatu se svým Otcem, což byla představanapadaná ve středověku četnými herezemi následně odmítajícími také Kristovupřítomnost ve svátosti eucharistie. 4239 Lk 9,28- 3340 SCHILLER, G.: Iconography of Christian Art. The Passion of Christ, Vol. I, s. 145–152.41 K ikonografii nově odkrytých kosteleckých maleb PETROVIČOVÁ, R.: Středověké nástěnnémalby v kostele sv. Benedikta v Krnově – Kostelci. Ostrava 2006 (rkp. bakalářské práce,OU).42 Z raně křesťanských herezí např. Alogové, Ebjónité, dynamičtí monarchianisté a částečnětéž Ariáni. K tomu BERKHOF, L.: Dějiny dogmatu. Praha 2003, s. 78–84. V obdobívrcholného středověku zejm. Kataři odmítali svátost eucharistie z důvodu popření Kristovabožství. Kristovo tělo nemůže být přítomno v hostii, protože je lidským tělem jako každé jiné.Spirituální Bůh oproti tomu nemá nic společného s hmotným světem a svým působením doněj nezasahuje – tj. netvoří zázrak proměny Kristova těla. KALIVODA, R.: Husitské myšlení.Praha 1997, s. 240. V rámci české reformace to pak byli jako první radikální táborští „pikardi“v čele s knězem Martinem Húskou, kteří tvrdili, že Kristus proto nemůže být přítomen vesvátosti eucharistie, neboť jako Bohočlověk sedí v nebesích po pravici boží. Popření přítomnostibožského Krista ve svátosti znamenalo pro Martina Húsku následně totální odmítnutí19