Stanislav Grof

jako je psychologická smrt a znovuzrození, pocit kosmické jednoty, archetypální vize a scény, které pacientipopisovali jako vzpomínky na minulý život. Na výspě lidského poznání více než tři desetiletísystematického studia lidského vědomí mě přivedla k závěrům, jež mnozí tradiční psychiatři apsychologové asi shledají nepřijatel-nými, ne-li přímo neuvěřitelnými. Dnes pevně věřím, že vědomí jeněčím víc než jen náhodným vedlejším produktem neurofyziologických a biochemických procesůodehrávajících se v lidském mozku. Chápu vědomí a lidskou psýché jako výrazy a odrazy kosmickéinteligence, jež prostupuje celý vesmír a veškeré bytí. Nejsme pouze vysoce vyspělými živočichy, kteří majído mozku zabudované biologické počítače; jsme zároveň i poli vědomí bez hranic, překračujícími čas,prostor, hmotu a lineární příčinnost. V důsledku toho, že jsem mohl sledovat doslova tisíce osob, prožívajícímimo-řádné stavy vědomí, jsem nyní přesvědčen, že naše individuální vědomí nás přímo spojuje nejen snaším nejbližším okolím a s různými obdobími naší vlastní minulosti, ale i s událostmi, jež jsou daleko mimodosah našich fyzických smyslů a sahají do jiných historických období, do přírody a do kosmu. Nemohu jižpopírat důkazy o tom, že máme schopnost znovu prožívat emoce a fyzické pocity, které jsme měli připrůchodu porodním kanálem, dokonce i epizody, které se odehrávaly v době, kdy jsme byli ještě zárodky vlůně našich matek. V neběžných stavech vědomí dokáže naše psýché tyto situace reprodukovat s živýmipodrob-nostmi. Za určitých okolností jsme schopni dosáhnout dávné minulosti a být svědky scén ze životanašich lidských i zvířecích předků nebo událostí, ve kterých figurují lidé z jiných historických období a kultur,k nimž nemáme vůbec žádné genetické vztahy. Prostřednictvím našeho vědomí dokážeme překročit čas iprostor, pře-kračovat hranice dělící nás od různých živočišných druhů, prožívat procesy v rost-linné říši a vanorganickém světě, a dokonce i prozkoumávat mytologické a jiné reality, o jejichž existenci jsme předtímani nevěděli. Možná zjistíme, že prožitky tohoto druhu výrazně ovlivňují naši životní filozofii a světonázor.Velmi prav-děpodobně shledáme, že je stále obtížnější sdílet systém víry, který převládá vprůmyslových civilizacích, a filozofické premisy tradiční západní vědy. Zahájil jsem tento výzkum jakopřesvědčený materialista a ateista, a musel jsem se otevřít skutečnosti, že duchovní rozměr je klíčovýmfaktorem v lidské psýché a v univerzálním uspořádání věcí. Pociťuji velmi silně, že uvědomit si tutodimenzi našeho života a pěstovat ji je nezbytnou a žádoucí součástí naší existence a že to dokonce může býtrozhodující faktor našeho přežití na této planetě. Důležitou lekcí, kterou jsem ze studia mimořádných stavůvědomí získal, je poznání, že mnohé stavy, jež hlavní proud psychiatrie považuje za bizarní a pa-tologické,jsou ve skutečnosti přirozenými projevy hluboké dynamiky lidské psý-ché. V mnoha případech může býtproniknutí těchto prvků do vědomí projevem snahy organismu vysvobodit se z pout různých traumatickýchvlivů a omezení, vyléčit se a dosáhnout harmoničtějšího způsobu fungování. Výzkum vědomí v posledníchtřech desetiletích mne navíc přesvědčil, že naše současné vědecké modely lidské psýché nejsou schopnyvysvětlit nová fakta a pozorování ve vědě. Představují koncepční svěrací kazajku a způsobují, že mnohé znašich teoretických a praktických snah jsou neúčinné a v mnoha pří-padech i škodlivé. Otevřenost novýmúdajům, které otřásají tradičními přesvěd-čeními a dogmaty, byla vždy důležitým rysem toho nejlepšího vevědě a hybnou silou pokroku. Skutečný vědec nezaměňuje teorii s realitou a nesnaží se diktovat, jaká by mělapříroda být. Není na nás, abychom rozhodovali, co lidská psýché může a co nemůže dělat, aby zapadala donašich dobře organizovaných a předem vypracovaných představ. Máme-li kdy vůbec zjistit, jak můžeme spsychikou nejlépe spolupracovat, musíme jí umožnit, aby nám sama odhalila svou pravou povahu. Je mijasné, že potřebujeme novou psychologii, takovou, která je více v souladu s objevy moderního výzkumuvědomí a která doplňuje obraz kosmu, jak si jej začínáme představovat díky nejsoučasnějším objevům vefyzikálních vědách. Při zkoumání nových hranic vědomí je třeba postoupit za tradiční verbální metodyshromažďování relevantních psychologických dat. Mnohé prožitky vznikající ve vzdálenějších oblastechpsýché, jako jsou mystické stavy, se nepropůjčují verbál-nímu popisu - v průběhu věků je duchovní tradiceoznačovaly jako „nepopsa-telné". Proto je zřejmé, že je třeba použít přístupů, které lidem umožní dosáhnouthlubší úrovně jejich psýché, aniž by se museli spoléhat na řeč. Jedním z důvodů této strategie je také to, žemnohé z toho, co prožíváme v hlubokých oblastech naší mysli, jsou odrazy událostí, které se odehrály dříve,než se vyvinuly naše verbální schopnosti - tedy v mateřském lůně, při porodu a v útlém kojeneckém věku- anebo jsou neverbální už svou samou podstatou. To vše naznačuje potřebu vypracovat zcela novévýzkumné projekty, prostředky výzkumu a metodologii k tomu, abychom odhalili nejhlubší povahulidské psýché a povahu reality. Informace v této knize jsem čerpal z mnoha tisíc mimořádných stavů