Stanislav Grof

Harnerem, který byl naším hostem na mě-síčním semináři v Esalenském ústavu v Big Sura v Kalifornii.Michael předváděl léčitelský obřad Indiánů kmene Sališ, jehož součástí byla „kánoe duchů". V tomto obřaduse vydává šaman na vizionářskou cestu do podsvětí, aby přivezl nazpět duši pacienta, který ho přišelpožádat o pomoc. Během této vnitřní pouti prožije šaman tři setkání s jistým zvířetem, které je takidentifikováno jako pacientův zvířecí pomocník. Při tomto konkrétním sezení se Christina nabídla, žebude v léčebné roli. Michael prožil svou imaginární pouť do podsvětí, a když se vrátil, zašeptal Christině doucha: „Tvým duchovním zvířetem je bílá labuť." Christinu pak požádal, aby před celou skupinou zatančilalabutí tanec. Zde je třeba poznamenat, že Michael Harner neměl žádné předchozí znalosti o Christininýchvnitřních zážitcích a nevěděl nic o jejích předchozích vizích labutě. Navíc následujícího dne dostalaChristina dopis od člověka, který se zúčastnil před několika měsíci našeho semináře. Když dopis otevřela,našla v něm fotografii svého indického duchovního učitele Svámího Muktánandy. Na foto-grafii seděl vzahradě poblíž velkého květináče ve tvaru bílé labutě; na tváři měl šibalský výraz a palcem a ukazováčkempravé ruky dával všeobecně srozumitelné znamení „OK", jako by dával najevo svůj souhlas. Přestože mezižádnou z těchto událostí neexistovaly příčinné souvislosti, zcela zřetelně tvořily smysluplnou psy-chologickoustrukturu. Takovéto synchronistické události lze pozorovat v souvislosti s mnoha jinými formamitranspersonálních prožitků a občas i s perinatálními sekvencemi. Znovu a znovu jsem byl svědkem vysocenepravděpodobného nahromadění nepříjem-ností a nehod v životě lidí, kteří se ve svých vnitřníchpochodech přibližovali prožitku smrti ega. Jakmile dokončili tento proces a prožili duchovní znovuzro-zení,tyto hrozby téměř jakoby mávnutím kouzelného proutku ustaly. Jak ukazuje Christinin prožitek, jakmilečlověk naváže vědomý vnitřní vztah se zvířecím duchovním pomocníkem v důsledku šamanských praktik čijiného mechanismu, má toto zvíře sklon objevovat se v životě této osoby znovu a znovu. Obdobně v doběvnitřní konfrontace s archetypálními obrazy, jako je Animus, Anima, bohyně Velká matka, bohyně lásky adalší, často zjišťujeme, že se ve svém každodenním životě dostáváme do blízkého kontaktu s lidmi, kteříideálně re-prezentují tyto archetypy. Jakmile k tomu dojde, pak jedinou příčinou, kterou dokážeme pro tytosynchronicity, je rozmarná vzájemná souhra mezi naším vnitř-ním světem a fyzickým světem mimo nás.Koncepce synchronicity má důležité důsledky pro psychoterapeutickou praxi. V mechanickém vesmíru,kde je všechno propojeno řetězy příčin a následků, není místo pro „smysluplné souhry náhod" vJungově slova smyslu. Jestliže v praxi tradiční psychiatrie klient hovoří o smysluplných souhrách náhod,pak je to vykládáno tak, že připisuje chybně zvláštní význam čistě náhodným udá-lostem, nebo trpíhalucinacemi a bludy. Tradiční psychiatři buď o existenci pra-vých synchronicit vůbec nevědí, nebo tutokoncepci neberou vážně a ignorují ji. V důsledku toho mohou nesprávně diagnostikovat „smysluplné souhrynáhod" jako projev vážné patologie (blud vztahovačnosti). V mnoha případech psycho-spirituálních krizí,kdy došlo k prožitkům opakovaných synchronicit, byli lidé často zbytečně hospitalizováni. Kdyby byly tytozážitky správně chápány a za-cházelo se s nimi jako s projevy transformační krize, mohlo by se těmtolidem efektivně pomoci použitím alternativních metod k řešení mimořádných duševních stavů a vyhnout se takkomplikovaným problémům, které s sebou přináší zbytečná hospitalizace. Jung sám si byl plně vědomskutečnosti, že koncepce synchronicity je nesluči-telná s tradiční vědou, a s velkým zájmem sledoval novýrevoluční světový názor, který se vynořoval z objevů moderní fyziky. Udržoval přátelství s WolfgangemPaulim, jedním ze zakladatelů kvantové fyziky, s velice plodnou výměnou myšle-nek. Obdobně v osobnímrozhovoru, který měl Jung s Albertem Einsteinem, jej Einstein přímo vyzval, aby pokračoval v práci nakoncepci synchronicity, neboť byla plně v souladu s novým myšlením ve fyzice. 5) Je smutné, že tradičnípsycho-logové a psychiatři se dosud nepřizpůsobili revolučnímu vývoji v moderní fyzice a v jungovsképsychologii a zůstávají i nadále pod vlivem karteziánsko-newtonov-ského myšlení, které je pozůstatkemsedmnáctého století.Průnik za hranice hmotné realityMnohé prožitky v psychoidní oblasti se týkají fyzických událostí ve vnějším světě, které jako byporušovaly to, co považujeme za přírodní zákony. Vnímání těchto událostí se může omezovat na jedinouosobu, anebo je může sledovat více osob najednou; ve druhém případě pak mají rysy konvenční reality.Tradiční psychiatrie si je vědoma existence těchto zážitků, ale bohužel je paušálně odkazuje do říše patologie.V psychiatrii se prožitková realita, jež neodpovídá karteziánsko-newtonovskému světovému názoru, kterou