Stanislav Grof

základní, však zůstanou v anonymitě. Pociťuji velkou vděčnost vůči tisícům lidí v Evropě, Severní i JižníAmerice, Austrálii a Asii - pacientům, studentům ve výcviku, přátelům a účastníkům seminářů i různýchvýzkumných projektů - kteří s výjimečnou odvahou prozkoumávali hlubiny i výšiny své psýché a dělili se semnou o výsledky svého neobvyklého hledání: bez nich by tato kniha nemohla být napsána.MUDr. Stanislav Grof, M.D. Milí Valley, Kalifornie, srpen 1991I. Výzva newtonovskému vesmíruPředmětem zkoumání ... není sbírka hmotných, neměnných předmětů rozprostřených vprostoru, ale život, jenž je prožíván na scéně, kterou vytváří; a proto skutečností není tato vnějšíscéna, nýbrž život, který se na ní prožívá. Skutečnost je to, jak tomu opravdu je.Wallace StevensPrůlom do nových rozměrů vědomíExistuje jediná podívaná, která je velkolepější než moře, a tou je hvězdná obloha; existuje jedinápodívaná, která je velkolepější než hvězdná obloha, a tou je nitro duše.Victor Hugo: BídníciZa poslední tři desetiletí nám moderní věda předložila nové výzvy a nové objevy, které odhalují lidskéschopnosti ležící zcela mimo rámec všeho, co jsme si dříve dokázali představit. V odpověď na tyto výzvy aobjevy nám kolektivní snahy badatelů z mnoha profesí a oborů poskytují naprosto nový obraz lidskéexistence, a konkrétně novou představu o povaze lidského vědomí. Obdobně jako Kopernik ve své doběpostavil svět na hlavu objevem, že naše zeměkoule není středem vesmíru, nejnovější odhalení badatelů zcelého světa nás nutí podívat se blíže na to, kdo jsme - po fyzické, mentální i duchovní stránce. Jsmesvědky vzniku nového obrazu duše a spolu s ním i zcela mimo-řádného světonázoru, který kombinujeobjevy na vrcholu vědeckého výzkumu s moudrostí nejstarších kultur a civilizací. V důsledkudosahovaného pokroku musíme přehodnotit doslova všechny své názory, stejně jako tomu bylo v odpověd naKopernikovy objevy téměř před pěti sty léty.1. Vesmír jako stroj: Newton a západní vědaV centru tohoto dramatického posunu v myšlení, k němuž došlo v průběhu dvacátého století, jenaprostý převrat v našem chápání fyzikálního světa. Před Einsteinovou teorií relativity a kvantovoufyzikou jsme žili v nezvratném pře- svědčení, že vesmír se skládá z pevné hmoty. Věřili jsme, žezákladními sta-vebními kameny tohoto hmotného vesmíru jsou atomy, které jsme považovali zakompaktní a nezničitelné. Atomy existovaly v trojrozměrném prostoru a jejich pohyby sledovaly určiténeměnné zákony. Vzhledem k tomu se i hmota vyvíjela podle neměnných zákonů a pohybovala se odminulosti přes přítomnost do bu- doucnosti. V rámci tohoto spolehlivého deterministického názoru jsmepohlíželi na vesmír jako na gigantický stroj a byli jsme přesvědčeni, že jednou nastane den, kdy objevímevšechny zákony ovládající tento stroj, abychom tak mohli přesně rekonstruovat vše, co se odehrálo vminulosti, a předpovědět vše, co se stane v budoucnosti. Věřili jsme, že jakmile tato pravidla objevíme,ovládneme vše, co je před našimi zraky. Někteří dokonce snili o tom, že jednoho dne do- kážeme vytvořitživot smícháním patřičných chemikálií ve zkumavce. V rámci této představy vesmíru, vytvořenénewtonovskou vědou, se na život, vědomí, lidské bytosti a tvůrčí inteligenci nahlíželo jako na náhodnévedlejší produkty, které se vyvinuly ze zcela mimořádného, ale mechanického uspořádání hmoty. Můžemebýt sebesložitější a sebeůchvatnější, a přesto se na nás, na lidi, nahlíželo jako na v podstatě hmotnépředměty - málo více než živočichy na vysokém stupni vývoje nebo biologické myslící stroje. Našehranice byly vy- mezeny povrchem pokožky a na vědomí se hledělo jako na pouhý produkt orgánu myšlení,známého pod názvem mozek. Vše, co jsme si mysleli, co jsme cítili a věděli, se zakládalo na