Stanislav Grof

pozornosti vědy.Revoluce ve vědomí a nový světový názorNaše normálni bdělé vědomí, nebo jak mu říkáme „racionální vědomí", je pouze jedním zezvláštních typů vědomí, kdežto všude kolem něho, odděleny tou nejtenčí přepážkou, se nacházejípotenciální formy vědomí, jež jsou zcela odlišné. Žádný popis vesmíru v jeho úplnosti nemůže býtkonečný, ponechává-li zcela bez povšimnutí tyto další formy vědomí.William JamesModerní hlubinná psychologie a výzkum vědomí dluží mnohé švýcarskému psychiatrovi C. G. Jungovi.Ve své celoživotní klinické práci Jung prokázal, že freudovský model psychiky je příliš úzký a omezený.Shromáždil přesvědčující důkazy o tom, že musíme hledět mnohem dále než jen na biografii určité osoby ana Freudovo individuální nevědomí, máme-li vůbec někdy pochopit skutečnou povahu lidské psýché. Mezinejznámější přínosy Jungovy patří koncepce „kolektivního nevědomí", což je nezměrná zásobárnainformací o lidských dějinách a kultuře, která je dostupná nám všem v hlubinách naší psýché. Jung rovněžidentifikoval zá-kladní dynamické praútvary neboli prapůvodní organizační principy, jež fun-gují vkolektivním vědomí i ve vesmíru všeobecně. Nazval je archetypy a popsal jejich účinky na násjako jednotlivce i na lidskou společnost jako celek. Obzvláště významné je Jungovo studiumsynchronicity, kterým se budeme později zabývat podrobně. Objevil, že individualizované psychologickéjevy, jako jsou sny a vize, často vykazují smysluplné koincidence s různými aspekty konsensuální reality,jež nelze vysvětlit v pojmech příčin a následků. To nazna-čuje, že svět psýché a materiální svět nejsou dvěoddělené oblasti, ale že jsou vzájemně propojené. Jungovy myšlenky tak uvedly v pochybnost nejen psychologii,ale i karteziánsko-newtonovský světový názor na realitu a západní filozofii vědy. Ukazují, že vědomí ahmota na sebe stále vzájemně působí, navzájem se informují a formují způsobem, který měl jistě na myslibásník William Butler Yeats, když hovořil o událostech, kde „nemůžete rozeznat tanečníka od tancesamého". Zhruba ve stejnou dobu, kdy jsme se dočkali zásadních průlomů ve fyzice, otevřel objev LSD anásledný psychedelický výzkum nové revoluční cesty studia lidského vědomí. Padesátá a šedesátá létatohoto století byla svědkem náhlého zvýšení zájmu o východní duchovní filozofie a praktiky, šamanismus,mystiku, experimentální psychoterapii a další hlubinné výzkumy lidské psýché. Studium smrti a umíráníposkytlo některé zcela výjimečné údaje o vztazích mezi vědomím a mozkem. Navíc nastal nový přílivzájmu o parapsychologii, zvláště o výzkum mimosmyslového vnímání (ESP). Nové informace o lidsképsýché také přicházely z laboratoří experimentujících s moderními metodami, které hluboce mění vědomí,jako je smyslová deprivace a biologická zpětná vazba (biofeedback). Společným jmenovatelem veškeréhotohoto výzkumu bylo jeho zaměření na mimořádné stavy vědomí, což je oblast, kterou v minulosti vážnězanedbávala nejen tradiční věda, ale i celá západní kultura. Tím, že jsme zdůrazňovali racio-nalitu a logiku,připisovali jsme vysokou hodnotu každodennímu střízlivému stavu mysli a všechny ostatní stavy vědomíjsme odkazovali do říše nepotřebné patologie. V tomto ohledu zaujímáme v dějinách lidstva zcelavýjimečné postavení. Všechny starověké a předindustriální kultury chovaly změněné stavy vědomí ve velkéúctě. Cenily si jich jako účinných prostředků spojení s posvátnými realitami, s přírodou a s ostatními lidmi, apoužívaly tyto stavy k určování chorob a k léčení. Změněné stavy se zároveň považovaly za důležitézdroje umělecké inspirace a za bránu k intuici a mimosmyslovému vnímání. Všechny ostatní kultury věnovalyznačný čas a energii rozvíjení metod navozujících změny vědomí a pra-videlně je používaly procelou řadu rituálních událostí. Slavný americký antropolog Michael Harner, který mimo jiné prošel šamanskýmzasvěcením v Jižní Americe, poukázal na to, že z hlediska srovnávacího studia kultur je tradičnízápadní chápání lidské psýché značně jednostranné a zkreslené. Je etnocentrické v tom smyslu, žezápadní vědci považují svůj kon-krétní přístup k realitě a psychologickým jevům za nejlepší a „prokázanýmimo veškerou pochybnost", kdežto perspektivy ostatních kultur posuzují jako méně-cenné, naivní aprimitivní. Za druhé - tradiční akademický přístup je také ko-gnicentrický, jak tomu říká Harner, čímž má namysli, že bere v úvahu pouze pozorování a prožitky, které nám zprostředkovává našich pět smyslů v běžném