Stanislav Grof

Žili jsme již někdy předtím?To, co jsem doposud popisoval a co se týkalo prožitků minulých životů, vyvo-lává důležité otázky proúvahy o reinkarnaci. Můžeme se ptát: dokazuje existence karmických zážitků nezbytně, že jsme již žili někdypředtím? Znamená to, že jsme před tímto životem prošli sérií jiných životů? A znamená to také, že přenášímeodpovědnost za své skutky z jednoho života do druhého? Pro odpověď na tyto otázky bude možná užitečné,budeme-li nejen zkoumat důkazy odmítající nebo podporující tuto víru, ale zároveň podíváme-li se zhistorického hlediska na naše vlastní přesvědčení a předsudky o tomto tématu. Naše posouzení jevů, kterénelze přímo ověřit tělesnými smysly nebo matematicky, je příliš často určováno tím, v co nás učili věřit, ane nezaujatým a otevřeným zkoumáním objektivních důkazů. Musíme si připomenout, že reinkarnace a karmapředstavují základní kameny hlavních indických náboženství - hinduismu, buddhismu, džinismu, sikhismua pársismu. Převtělování a karma jsou také nedílnou součástí tibetské vadžrajány, japonského ezoterickéhobuddhismu a řady jihoasijských buddhistických sekt. Ve starověkém Řecku několik významnýchmyšlenkových škol zahrnovalo víru v reinkarnaci - včetně příslušníků pytagorejské, orfické aplatónské školy. Stejné učení převzali esejští, farizejové, karaité a další židovské a polo-židovské skupiny.Tento názor také zastávali neoplatonici a gnostici, a tvořil také významnou součást kabalistické teoriestředověkého židovstva. Podobné představy můžeme nalézt v historicky, zeměpisně a kulturně natolikrozdílných skupinách, jako jsou různé africké kmeny, jamajští rastafariáni, američtí In-diánipředkolumbovské kultury, polynéští kahunové, provozovatelé brazilské umbandy, Keltové a druidi. V našímoderní západní společnosti uznávají reinkarnaci teosofové, antropo- sofové a někteří spiritualisté. Naprvní pohled by se zdálo, že víra v reinkarnaci je cizí křesťanství, ne-li přímo neslučitelná s křesťanskouvírou. Vždy však tomu tak nebylo; víra v reinkarnaci byla součástí raného mystického křesťanství. Podlesvatého Jeronýma, světce žijícího ve 4. a 5. století n. 1., se reinkarnaci dostalo ezoterického výkladu, kterýbyl přístupný pouze elitě křesťanské církve. Nejslav- nějším křesťanským myslitelem hloubajícím nadexistencí duší vracejících se na zemi byl Origenes, jeden z největších církevních Otců všech dob. Jehodílo, napsané v 3. století n. 1. (obzvláště jeho kniha s názvem O prvních principech), odsoudil Druhýkonstantinopolský koncil, svolaný císařem Justiniánem v roce 553 n. 1. Verdikt zněl: „Prosazuje-li někdovybájenou předchozí existenci duší a vyznává-li monstrózní učení, které z toho vyplývá, budiž dán doklatby!" I když tento edikt zajisté napomohl k označení reinkarnace za kacířský názor, nacházejí teologovéstopy obdobných názorů i ve spisech sv. Augustina, sv. Řehoře a sv. Františka z Assisi. V uplynulých třechstaletích tyto negativní postoje vůči reinkarnaci v západní kultuře zcela jasně podpořila newtonovská věda. Vmoderním industrializovaném světě převládá sklon zavrhnout všechny formy duchovna jako mylné azavádějící. A tak vidíme, že je svět rozdělen na ty, kteří pevně věří v převtělování, ty, kteří jsou neutrální,nebo je to prostě nezajímá, a ty, kteří možnost převtělování zcela popírají. Mějme tedy na paměti tutosituaci ve vztahu k víře v reinkarnaci a naopak a k předsudkům vůči reinkarnaci a vraťme se opět k našimpůvodním otázkám. Existuje něco, čím by mohl moderní výzkum vědomí přispět k tomuto problému? Jakozákladní příspěvek bych uvedl poznání, že není ani správné, ani užitečné hovořit o reinkarnaci jako oněčem, co je otázkou „víry", tedy jako o názoru. Učení o reinkarnaci není totiž otázkou víry, ale serióznímpokusem o pojmové chápání velice konkrétních a specifických prožitků a pozorování, týkajících seminulých životů. I když sama existence těchto prožitků je skutečností, kterou může potvrdit kterýkoliseriózní badatel, obeznámený s mimořádnými stavy vědomí, existují různé způsoby, jak tytéž údajeinterpretovat. Příliš se to neliší od kterékoi jiné vědecké otázky. Teorie gravitace není totéž jako faktgravitace a tyto dvě sku-tečnosti by se neměly zaměňovat. Mnoho lidí odmítá brát vážně prožitky minulýchživotů, protože se jim nelíbí teorie reinkarnace. Takový přístup má málo společného s vědou. Jistě bynás nenapadlo aplikovat stejný způsob uvažování na gravitaci, což znamená popírat, že předměty padají,protože se nám nelíbí teorie, jež to vysvětlují. Ve vztahu k problému reinkarnace existují pozorovatelnéskutečnosti. Např. víme, že k intenzivním prožitkům minulých životů dochází spontánně ve změ-něnýchstavech vědomí. Tyto prožitky nevyžadují žádné předchozí naprogramo-vané či intelektuální vědomosti otomto tématu. V mnoha případech obsahují přesné informace o různých obdobích minulosti, které lzeobjektivně ověřit. Te-rapeutická práce prokázala, že mnohé emoční a psychosomatické poruchy mají kořenyspíše v prožitcích minulých životů než v životě současném a že symptomy vyplývající z těchto poruch zmizí