Stanislav Grof

smrti a znovuzrození. Utrpení a agónie, hrozící v BPM II a BPM III, nyní vrcholí „smrtí ega", prožitkemtotálního zániku na všech úrovních - fyzické, emocionální, intelektuální a du-chovní. Podle freudovsképsychologie je ego tou částí nás samých, která nám umožňuje správně vnímat vnější realitu a dobře fungovatv každodenním životě. Lidé, kteří mají tuto koncepci ega, si často představuji smrt ega jako děsivou astrašlivě zápornou událost - jako ztrátu schopnosti žít v tomto světě. To, co však v tomto procesu skutečněumírá, je ta část nás samých, která zastává v podstatě paranoidní názor na nás a svět kolem nás. Alan Wattsnazval tento aspekt, který zahrnuje pocit absolutní oddělenosti od všeho ostatního, „ego obalené kůží". Jevytvořeno souhrnem obtížných a bolestných zážitků našeho života, jimž jsme byli vystaveni během zápasu vporodních cestách a v průběhu různých traumatických událostí po porodu. V těchto počátečních situacíchse nám zdá, že svět je vůči nám nepřátelský, že nás svírá, že nás vyhnal z jediného prostředí, které jsmedoposud znali, a působí nám emocionální i fyzickou bolest. Tyto prožitky v nás vytvářejí „falešné ego", kteréi nadále vnímá svět jako nebezpečný a přenáší tento postoj i do budoucích situací, dokonce i tehdy, jsou-lipodmínky naprosto odlišné. Ego, které ve čtvrté matrici umírá, je založeno na nutkavé potřebě být stálesilný, mít vše pod kon-trolou a být neustále připraven na všechna možná nebezpečí, i na taková, kteránemůžeme nikdy předvídat, nebo taková, jež jsou čistě imaginární. Toto falešné ego v nás vyvolává pocit,že naše podmínky nejsou nikdy uspokojivé a že nic není postačující, a že tedy musíme realizovatnejrůznější grandiózní plány, aby-chom cosi dokázali sobě i ostatním. Odstranění falešného ega nám pakpomáhá vytvořit si realističtější pohled na svět a budovat strategie přístupu ke světu, jež jsou přiměřenější aprospěšnější. Prožitek smrti ega, který označuje přechod mezi BPMIII a BPMIV, je obvykle dramatický akatastrofický. Můžeme být bombardováni obrazy z minulosti a pří-tomnosti, a při jejich hodnocení můžememít pocit, že jsme nikdy nic neudělali správně a že jsme absolutní budižkničemové. Jsme přesvědčeni, žejsme k po-litování, bezmocní a že nic, co si můžeme myslet nebo dělat, nezmění naši zoufalou situaci. Zdáse nám, že se hroutí celý náš svět a že ztrácíme veškeré smysluplné záchytné body našeho života - osobníúspěchy, milované osoby, systémy obživy, naděje a sny, to vše se zdá být k ničemu. Cesta ke svobodě odzoufalství a bezmoci, jež pociťujeme, vede přes odevzdání - což je právě to, proti čemu naše ego bojuje.Prožitek naprostého osobního odevzdání je nezbyt-ným předpokladem spojení s transpersonálním zdrojem.Zotavující se alkoholici a narkomani znají tento bod jako okamžik, kdy člověk uzná svou naprostoubezmocnost a objeví Vyšší moc. Jakmile se dostaneme až na dno, náhle nás zasáhnou obrazy oslepujícíhobílého či zlatého světla nadpozemského jasu a krásy. Cítíme, že se prostor kolem nás rozšiřuje, a jsme ažpo okraj naplněni pocitem osvobození, vykoupení, spásy a odpuštění. Cítíme se očištěni, jako bychom seprávě zbavili veškeré tíhy v našem životě - jako by z nás padala vina, agresivita, úzkost a další formynepříjemných emocí. Můžeme pociťovat obrovskou lásku ke svým bližním, hluboký vděk za teplo lidskýchvztahů, solidaritu s veškerým životem a pocit jednoty s přírodou a vesmírem. Zpupnost a výbojnost majísklon vymizet, jakmile objevíme sílu pokory, jež nás ponouká být ku prospěchu ostatním. Přemrštěnéambice i touha po materiálním bohatství, postavení a moci se náhle jeví dětinskými, absurdními azbytečnými marnostmi.Mytologie smrti a znovuzrozeníKonfrontujeme-li BPM IV jako dospělí v regresivní terapii, při psychospiri-tuální krizi nebo přiintenzivní meditaci, neomezujeme se obvykle jen na zno-vuprožívání biologických a emocionálních aspektůporodu. Téma smrti a zno-vuzrození zahrnuje i mnohé další typy prožitků, které jsou spojeny se stejnýmiemocemi a fyzickými pocity. Nejčastěji vidíme kombinaci skutečných vzpomínek na porod, symbolickýchobrazů zrození, výjevů z dějin lidstva, ztotožnění s růz-nými zvířaty a výjevy mytologických scén. To všemůže být protkáno vzpomín-kami na pozdější události, které zrcadlí paralely mezi BPM IV a určitými typyprožitků v našem životě. Duchovní a mytologický symbolismus, pojící se s BPM IV, je bohatý a rozmanitý,a stejně jako u ostatních matric mohou jeho obrazy čerpat v podstatě z kterékoli kulturní tradice.Smrt ega můžeme prožívat jako obětování sebe sa-mého děsivé indické bohyni Kálí nebo aztéckému bohuslunce Huitzilopochtlovi. Stejně tak může člověk pociťovat ztotožnění s dítětem, které jeho matka vrhla dosžíravých plamenů biblického Molocha spolu s jinými dětmi, které nalezly smrt během tohoto obětníhorituálu. Již jsem se zmínil o legendárním ptáku fénixovi jako o prastarém symbolu znovuzrození - obrazytohoto mytologického ptáka či ztotožnění s ním jsou časté v mimořádných stavech vědomí. Člověk může