Stanislav Grof

systémů, vývojové teorie, an-tropologie a psychologie, došel k závěru, že je logicky nevyhnutelnépředpoklá-dat, že k duševním pochodům dochází na všech úrovních jakéhokoliv systému či přírodníhojevu o dostatečné složitosti. Domníval se, že duševní pochody probíhají i v buňkách, orgánech, tkáních,organismech, živočišných a lidských skupinách, ekosystémech a dokonce i na Zemi a ve vesmíru jakocelku. Jiný vědec a spisovatel, J. E. Lovelock, kterého si najala NASA, aby stanovil kritéria při rozhodování,zda v těch oblastech vesmíru, kam se NASA chystala vyslat kosmické sondy, mohou nebo nemohou existovatformy života, se zabýval studiem těchto informací a dospěl k závěru, že samotná planeta Země je živýmdýchajícím organismem. Podle jeho závěrů se naše planeta chová velmi podobně jako živá buňka. Poukázalna to, že v ní probíhá metabolismus a že jde o „sa-moregulující entitu" s vysoce složitými homeostatickýmischopnostmi. Zemi na-zval „inteligentní bytostí". Důkazy k tomuto tvrzení zakládal na svém pozorováníjejích homeostatických funkcí. Velká část rutinních funkcí homeostáze, ať jde o buňku, živočicha nebocelou biosféru, probíhá automaticky, a přesto je nutné uznat, že i v rámci tohoto automatického procesuje nutná určitá forma inteligence, aby správně interpretovala informace získané o prostředí.... Pokud Gaia(živá, dýchající a inteligentní Země) existuje, pak je nepochybně inteligentní alespoň v tomto omezenémslova smyslu. 9) Přestože objektivní důkazy teorie o existenci Gaii možná nepostačí k tomu, abypřesvědčily konzervativní vědce, podporuje tuto teorii zcela jistě existence transpersonálních zážitků, kteréjsou s ní v naprostém souladu. Tak například při jedné z našich pětidenních seminářů měla jedna mladáNěmka přesvědčivý prožitek při holotropnim dýchání, při kterém se stala archetypální bohyní Velkoumatkou. Prožitek se pak vyvíjel dál a tato žena měla pocit, že se stává planetou Zemí (Matkou Zemí).Uváděla, že neměla žádné pochyby o tom, že splynula s vědomím Země a stala se tímto vědomím.Prožívala sebe samu jako Zemi, jako živý, dýchající organismus s inteligencí, organismus, který se vyvíjel kještě vyšší úrovni uvědomění. Jako vědomá Země pociťovala, že kovy a nerosty, které byly její součástí,tvoří její kostru. Obdobně biosféra, s veškerými formami života, byla jejím sval-stvem. Prožívala v soběoběh vody z oceánů do oblak, odtud do bystřin a řek a nakonec zpět do velkých moří. Vodní systém byljejí krví a meteorologické změny, jako vypařování, vzdušné proudy a déšť, zajišťovaly její oběh, dopravuvýživy a pročišťování. Komunikace mezi všemi živoucími bytostmi, velkými i malými, tvořila jejínervovou soustavu a mozek. Ihned po svém zážitku žena popisovala, jak pro ni byly v jejím prožitku Zemědůležité léčivé rituály domorodých národů. Vyprávěla, jak na ni působily lidské činnosti, zvláště jak jítance, písně a modlitby různých kmenů přinášely velké uspokojení. Jakmile se navrátila do svéhokaždodenního stavu bytí, bylo pro ni obtížné si představit, že tyto rituály byly opravdu významné, přestoževe stavu tak těsného ztotožnění se Zemí byla absolutně přesvědčena o jejich důležitosti pro své celkovéblaho.Od rozplynutí fyzických hranic k rozplynutí hranic časuPodobně jako prožíváme v transpersonální oblasti rozplynutí prostorových hra-nic našeho světa, můžemetaké současně prožívat i rozplynutí časových hranic, na něž jsme si vytvořili závislost v našemkaždodenním životě. Stejně jako do-kážeme přeskočit fyzikální meze, můžeme se přesunovat v čase dopředui dozadu - můžeme navštěvovat svůj vlastní život nebo životy jiných, jako by celý čas existoval jen vjediném okamžiku. Přestože se naše vnímání času a prostoru prolíná, existují jemné rozdíly, které je třebavyhledávat, prožíváme-li smazávání těchto hranic. Pusťme se tedy nyní do zkoumání některých rozdílů.8. Za hranice časuČas přítomný a čas minulýJsou oba možná přítomny v čase budoucím,A čas budoucí je obsažen v čase minulém.T. S. Eliot: Čtyři kvartetyTranspersonální vědomí, jak popisuje básník, nám umožňuje prožívat minulost i budoucnost, přičemž