Stanislav Grof

hlubinném prožitkovém sezení lidé dokonce odhalili dobře skrývaná rodinná tajemství, jako je napříkladskutečnost, že byli nechtě- nými dětmi a že seje matka v počátečních fázích jejich života pokoušela potratit.V moderním porodnictví se naše negativní zážitky v průběhu fetálního období považují za důležité pouze zfyzického hlediska, to znamená jen jako potenciální zdroj biologického poškození těla. Pokud se napsychickém vývoji dítěte projeví určité následky, pak se všeobecně věří, že byly způsobeny pouze nějakýmor- ganickým narušením mozku. Prožitky, popisované lidmi, kteří jsou schopni znovuprožít vzpomínku natoto období v mimořádných stavech vědomí, však nenechávají téměř nikoho na pochybách, že vědomídítěte může být postiženo širokou škálou škodlivých vlivů dokonce již v nejranějších fázích embryonálníhoživota. Je-li tomu skutečně tak, pak bychom měli předpokládat, že tak jako existuje „dobrý" či„špatný" prs, existuje i „dobré" či „špatné" lůno. Z tohoto hlediska se zdá, že pozitivní nitroděložníprožitky mají ve vývoji dítěte úlohu, jež je přinejmenším stejně významná jako pozitivní prožitky přikojení. Při změněných stavech vědomí popisují mnohé osoby své nitroděložní prožitky velice barvitýmislovy. Prožívají sebe samé jako velice malé tvory s charakte-risticky velkou hlavou v poměru k tělu. Dokážívnímat plodovou vodu, která je obklopuje, a občas i přítomnost pupeční šňůry. Jestliže se člověk napojí nata období embryonálního života, kdy nedocházelo k žádným poruchám, jsou tyto prožitky spojeny sblaživým stavem vědomí, kdy neexistuje dualita subjektu a objektu. Je to „oceánský" stav bez hranic, vekterém nerozlišujeme mezi sebou a mateřským organismem, nebo mezi sebou a vnějším světem. Tentozárodečný prožitek se může rozvíjet několika odlišnými směry. Oceán-ský aspekt embryonálního životamůže vyvolat ztotožnění s různými vodními formami života, jako jsou velryby, delfíni, ryby, medúzy čidokonce i mořské řasy. Pocit existence bez hranic, který prožíváme v mateřském lůně, může takézprostředkovat pocit jednoty s vesmírem. Člověk se může ztotožnit s mezihvěz-dným prostorem, s různýminebeskými tělesy, s celou galaxií anebo s vesmírem v jeho celistvosti. Někteří lidé se také ztotožňují sprožitky astronautů, vznáše-jících se v beztížném stavu ve vesmíru a spojených s „mateřskou lodí" životodárnoupupeční šňůrou. Skutečnost, že dobré lůno bezpodmínečně splňuje potřeby plodu, je základemsymboliky, jako jsou nekonečné dary „Matky přírody" - přírody, která je ná-dherná, bezpečná a vyživující.Jakmile prožíváme embryonální vzpomínku v mimořádných stavech vědomí, mohou se tyto prožitkynáhle změnit na báječné scenerie zobrazující bujné tropické ostrovy, plodonosné sady, lány zrajícího obilínebo bohaté zeleninové zahrady andských teras. Další možností je, že fetální prožitek vede doarchetypálních říší kolektivního nevědomí a namísto nebe as-tronomů nebo přírody biologů se setkáváme snebeskými říšemi a rajskými za-hradami z mytologií nejrůznějších světových kultur. Symbolika BPMI taksplétá dohromady intimním a logickým způsobem různé embryonální, oceánské, kos-mické, přírodní,rajské a nebeské prvky.Stav extáze a kosmické jednotyProžitky BPM I mají obvykle silné mystické ladění - pociťují se jako posvátné či svaté. Přesnější bymožná byl termín numinózní, který používal C. G. Jung, aby se vyhnul náboženské terminologii. Máme-liprožitky tohoto druhu, pociťu-jeme, že se setkáváme s dimenzemi reality, jež patří k vyššímu řádu. Existujedůležitý duchovní aspekt BPM I, který se často popisuje jako hluboký pocit kosmické jednoty a extáze,těsně spojený s prožitky, jež můžeme mít v dobrém lůně, jako je mír, klid, vyrovnanost, radost a blaho.Naše každodenní vnímání prostoru a času jako by odplývalo a my máme pocit „čiré existence". Řeč neníschopna vyjádřit podstatu tohoto stavu a většinu lidí nutí pouze k poznámkám o jeho „nepopsatelnosti" či„nevyšlovitelnosti". Popisy kosmické jednoty jsou často naplněny paradoxy, jež odporují aristo-telovskélogice. Tak například v každodenním životě předpokládáme, že věci, s nimiž se setkáváme, nemohouzároveň být samy sebou a nebýt samy sebou, anebo že nemohou být něčím jiným, než jsou. „A" nemůžebýt „ne-A" nebo „B". A přece - zážitek kosmické jednoty může být „bez obsahu, a přesto za-hrnovat vše,co existuje". Nebo můžeme mít pocit, že nemáme „žádné ego" v tomtéž okamžiku, kdy se naše vědomírozšířilo tak, že obsáhne celý vesmír. Naše vlastní bezvýznamnost v nás může vyvolávat pocity pokory aposvátné bázně, a přesto můžeme mít současně pocit úžasného naplnění a důležitosti, někdy až do takovémíry, že se ztotožňujeme s Bohem. Sebe samé vnímáme jako existující a přitom neexistující, apohlížíme na všechny hmotné předměty jako na prázdné, kdežto prázdnota sama se nám jeví naplněnaformou. V tomto stavu kosmické jednoty pociťujeme, že máme přímý, okamžitý a neomezený přístup k